Co se stalo v Kapitolu - 7. kapitola

Zde je můj první pokus o nějaký příběh, tak mě prosím neodsuzujte, zkouším to! :) Příběh se odehrává v době, kdy byl Peeta zajat Kapitolem a byl týrán. Je vyprávěn z jeho strany. Všechna práva patří autorce Hunger games Suzanne Collins, v příběhu jsou i některé úryvky z knihy. Dejte mi vědět v komentářích, jestli to stojí za to! Budu ráda. :) 

P.S.: Kapitoly jsou vcelku krátké.

7. kapitola

,,Že to není všechno, co jste chtěl vědět?'' odsekl jsem jedovatě. Caesar se přiznal, že se chtěl zeptat, co si myslím o válce. Proč ne? ,,Na to vám rád odpovím.'' 

(více v celém článku)

Svůj zrak jsem upínal přímo do kamery. 

,,Chci, aby se všichni, co se teď dívají - ať už na straně Kapitolu, nebo na straně povstalců - na chvíli zamysleli nad tím, co tahle válka znamená pro lidstvo.''

 Myšlenky mi do hlavy doslova skákaly. 

,,Už předtím jsme se téměř vyvraždili, ale teď je nás ještě míň. Jsme na tom hůř. Vážně se chceme navzájem vyhubit? Co tím dosáhneme? Že po nás nějaký rozumnější druh zdědí dymící trosky?'' Zničené kraje? Chátrající domy, vedle nichž by ležely kostry předešlých vlastníků?

Caesar mi - podle jeho výrazu ve tváři - nerozuměl. Vysvětlil jsem mu to tedy mnohem jednodušeji. ,,Nemůžeme neustále bojovat. Není nás tolik, abychom mohli pokračovat donekonečna. Pokud všichni co nejdřív neodloží zbraně, bude už i tak pozdě.'' 

,,Takže...vyzýváš nás na zastavení násilí?'' koukal na mě Caesar podivně. Souhlasil jsem. 

Už mě to unavovalo. ,,A co kdybychom teď zavolali stráže, ať mě odvedou zpátky do pokoje? Musím postavit dalších sto domečků z karet.'' Nemyslel jsem to jako vtip, ale obecenstvo se nervózně zasmálo.

 Caesar poté pořad ukončil a jediné, na co se zmohl, bylo: ,,No, zajímavý rozhovor, Peeto.''

 Nervozita z něj byla přímo cítit. Usmál jsem se velmi, velmi nenávistně. Všechno mě štvalo. Na Kapitolu mů vůbec nezáleželo. 

,,Já vím,'' odsekl jsem. 

Tak to by bylo.