KLÁŘINY KNIHY SLAVÍ NAROZENINY!

Zdravím, mí milí čtenáři!
Ano, už je to tak! Blog Klářiny knihy slaví už druhé narozeniny! Jak už jistě víte, první rok jsem psala na blog www.klarinyknihy.blog.cz, ale na první narozeniny jsem se rozhodla, že blog přesunu na blogspot. A věřte mi, že to byla dosti náročná práce! V následujících pár řádcích se prosím připravte na mou strhující knihařskou minulost. A ten, kdo to přečte až do konce... Jste skvělí.

Knížky jsme se ségrou milovaly už odmala. Naše máma v mládí hodně četla, takže nás ke čtení vedla. Pamatuji si na mé knižní začátky - četla jsem pohádky od Astrid Lindgrenové jako například Děti z Bullerbynu nebo Madynka zachránkyně. Také jsem milovala pohádky od Hanse Christiana Andersena (hlavně Děvčátko se zápalkami, i když to je smutný příběh).

Poté jsem přešla na trochu odlišnou četbu, a to sice Jacqueline Wilson. A jaký pomyslný cíl jsem si vytyčila?
Přečíst všechny její knihy!
Mou první byla kniha Dvojčata v průšvihu. Proč? Milý příběh o dvojčatech a o tom, jak postupně dospívají a vyrovnávají se s různými situacemi. Hlavním důvodem byla jednoduše ta dvojčata. :) Každopádně, nos jsem měla stále ponořený ve všech knihách paní Wilsonové, v jejích typických příbězích o neúplných rodinách. Některé knihy byly určené pro menší, některé zase pro větší. Poprvé jsem u knihy brečela, poprvé jsem se smála nebo otevírala pusu šokem. Jenomže postupem času jsem četla rychleji a rychleji a vlastnila všechny vydané knihy. A další dlouho nevycházely. Co to pro mně znamenalo? Musela jsem si najít něco jiného!

A přišlo období deníků. Deník malého poseroutky rodiče původně koupili ségře. Ale jednou jsem ho zkusila a... Zalíbil se mi, moc! Takže jsme se pak se ségrou vždycky dohadovaly, která si nový díl přečte dřív. Jenomže znáte ty deníkové knihy... Dá se to přečíst i za jedno odpoledne. Autor Deníku malého poseroutky zanedlouho rozpoutal ,,deníkový boom'' a nám se doma začaly hromadit knihy typu: Deník mimoňky, Deník Velkýho frajera Natea, Deník Toma Gatese... Nebo například Zápisky Georgie Nicholsonové (v jedné době moje nejdelší kniha s pětisty stránkami!).

Každopádně má čtenářská mysl se stále vyvíjela a překlady knih přicházely na můj vkus moc pomalu, hehe. :D Přesně si pamatuji, jak jsme kupovali knihy na dovolenou a jedna mladá prodavačka mi doporučila sérii Roztomilé malé lhářky. A tím začala má éra závisláctví na Lhářkách! Na každou knihu jsem nedočkavě čekala, sledovala, kdy má vyjít a hned pospíchala do knihkupectví.
A pak... přišla jedna z nejlepších myšlenek, za kterou jsem doteď tak neskutečně vděčná. CO SI NĚJAKÝ DÍL PŘEČÍST V ANGLIČTINĚ? A tak mi anglický čtvrtý díl ležel na stolku vedle postele a já se do něj dychtivě pustila. Přiznám se vám, že začátky byly těžké a bolestivé. Knížky jsem četla hrozně pomalu, moc jsem jim nerozuměla a také se mi nechtělo každé slovíčko hledat ve slovníku. Ale najednou, už ani nevím kdy, nastal takzvaný zlom. Koupila jsem si anglickou knihu a ono to šlo! Sice jsem nerozuměla všem slovům, ale z kontextu jsem tak nějak tušila, co by mohly znamenat. A tím se mi otevřel krásný nový svět, kde nemusím čekat na český překlad knihy, nemusím doufat, aby nějaká kniha vyšla i tady, a hlavně - mám skvělý pocit z toho, že čtu jednoduše originál. A od té doby jsem si každý díl Lhářek kupovala v angličtině. Je škoda, že se v každém knihkupectví Lhářky nachází pouze do dvanáctého dílu, takže když jsem ho dočetla, měla jsem celkem smůlu. Zároveň jsem si ale říkala, že už s tím možná skončím - poslední čtyři knihy byly, jak se říká, na jedno brdo.

A co teď? Naštěstí jsem se začínala koukat na filmy podle knih, takže jsem si pak často kupovala takové knihy. Někomu může vadit, že ten příběh už viděl a zná ho, ale mně osobně to doteď nevadí. Když šla chtěná kniha koupit v angličtině, neváhala jsem a zvolila si tuto variantu. Objevuje se nový žánr young adult s úžasnými knížkami od Rainbow Rowell, Veronicy Roth a Suzanne Collins. A už se dostáváme do současnosti. V současnosti už se někdy trošku odpoutám od šuplíku young adult a čtu i knihy pro dospělé.

Knížky dokážu vybírat hodně dlouho a, jak už víte, často mě ovlivní obálka. Knížky mě naplňují a mám neskutečnou radost, když najdu nějakou knihu, kterou jsem si dlouho chtěla přečíst. Knížky jsou jednoduše úžasné.

Každopádně, jak jsem se dostala ke psaní na blog? Za vysvědčení jsem dostala sešit, kam jsem si začala zapisovat knihy, které jsem přečetla. Název, autora, obsah, názor, úryvek z knihy... A moje rodina mi navrhla psát na internetový blog, abych svou vášeň sdílela s ostatními. Nejdřív jsem se (nepochopitelně) bránila - sešit a pero mi byly vším a nechtěla jsem se spolčovat s internetem. Když jsem nad tím ovšem čím dál více přemýšlela, tak se mi ten nápad začal líbit. Se ségrou jsme pomocí návodu na YouTube vytvořily vzhled blogu, založila jsem si stránky s názvem KLÁŘINY KNIHY a napsala první recenzi. Na co jiného, než na Hunger Games. No, řeknu vám, že doufám, že se moje psaní a celkové recenze trochu zlepšily...

Autor: Lauren Oliver

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání této knihy: 2011, 2010 (originál)

Originální název: Before I fall

Obsah: Představte si, že musíte jeden prožívat znovu a znovu, dokud nebude správně. Samantha Kingstonová má všechno- je krásná, je populární a všichni jí zbožňují. A jak to tak bývá, docela ,,mrcha ''. Když jede s kamarádkami z večírku, tak nedávají pozor a nabourají. Ona nepřežije. Aby však mohla přejít na ,,druhou stranu '', musí tento den prožívat znovu a znovu, dokud nebude správný a nenapraví svojí chybu. Teprve pak může odpočívat v pokoji.

Můj komentář: Příběh této knihy mě úplně pohltil a já jí přečetla za rekordně krátkou dobu. Tedy, vůbec si nedokážu představit, že bych musela prožívat jeden den znova a znova. Velice dobrá kniha, kterou můžu jen doporučit!

Něco o spisovatelce: Lauren Oliver pochází ze spisovatelské rodiny. Studovala na univerzitě v Chicagu. Kniha Chvíle před koncem je přeložena do 22 jazyků.

Ukázka: Pak se to stane. Okamžik smrti je plný žáru a hluku a bolesti větší než cokoli jiného, trychtýř palčivého horka mě řeže vedví, něco se pálí, škvaří a trhá. A kdyby jekot byl pocit, vypadal by takhle. Pak nic.

Takhle nějak původní recenze vypadaly. O spisovatelce jsem neřekla téměř nic a můj komentař vystačil pouze na dva řádky?! Co to je za recenzi? Navíc jsem si hrozně upravovala obrázky, experimentovala jsem ve Photoshopu...

...No, dobře, jdeme od toho. Blogování mě začalo neskutečně bavit a na blog jsem přispívala celý rok. Pak mé knihomolské srdce zatoužilo po změně. A tak jsem se po hlavě pustila do upravování stránek na nové adrese mého blogu na blogspotu. Řeknu vám, že to bylo dost těžké - kolik návodů jsem si musela hledat, kolik věcí mi nejdříve nevycházelo... Ale s konečným výsledkem jsem byla spokojená. A tak jsem se po roce rozloučila s blogem, mým prvním útočištěm, a přenesla spoustu recenzí sem na blogspot. Zbytek už je přítomnost!

Musím říct, že psaní blogu je jedno z nejlepších rozhodnutí, co jsem kdy udělala, a za něj určitě stoprocentně vděčím své rodině. Strašně mě to baví a i když se pár dní například neozývám kvůli nedostatku času, tak se sem vždy vrátím. Zatím rozhodně končit nehodlám, už jenom kvůli úžasným komentářům, které mi tady necháváte a moc vám všem za ně děkuju! Kvůli úžasné knihoblogové komunitě. A kvůli těm knihám, které jsou mou neskutečnou vášní.

Všechno nejlepší!

zdroje: www.weheartit.com