Autor: Ransom Riggs
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2012, 2011 (originál)
Obsah
Jacoba už odmala jeho dědeček zásoboval neuvěřitelnými příhodami z jeho dětství - o jeho životě v sirotčinci na opuštěném irském ostrově, kde společně s nim bydleli podivné děti, jako například neviditelný kluk nebo levitující děvčátko. Postupem času Jacob stárnul, a dědečkovým příhodám přestával věřit. Když ovšem dědeček umře a Jacob najde osudný dopis, rozhodne se jednou provždy zjistit, jestli to, co mu dědeček povídal, byla pravda. A tak odjíždí na irský ostrov, kde stojí starý sirotčinec.
Musím se přiznat, že tato kniha mi ležela na polici už asi tři roky. Dlouho jsem se k ní ale chtěla vrátit. Co jsem na ní po této době říkala?
Z knihy a laskavých slov je hned poznat, jak Jacob dědečka miloval, snad víc, než své vlastní rodiče. Dědeček mu povídal podivné zajímavé příběhy, které doplňoval fotkami. Malý Jacob mu všechno věřil, ale čím více rozumu měl, tím méně dědečkovým příhodám věřil. Až se jednou rozhodl přestat věřit úplně. Dědeček mezitím zestárl, ale nikdy nezapomněl na jeho dětství, které ho provázelo až do smrti, kdy Jacobovi volal, že se blíží nestvůry. Bohužel, když Jacob přišel, bylo už pozdě. Dědeček byl na místě mrtvý. Jacob má od té doby v srdci velké prázdné místo. Všichni si o něm navíc myslí, že je blázen, protože to, co tu osudnou noc u dědečka viděl, opravdu nějaká stvůra byla. Psychologové dopují Jacoba prášky, ale Jacob pořád ví své.
Konečně se mu jeho víra prokázala být prospěšná, když najde v knize, kterou dostal od dědečka na narozeniny, dopis. Od vedoucí sirotčince, slečny Peregrinové. Jacob se rozhodne vydat na zamlžený irský ostrov, kde se konečne dozví, zda-li dědeček měl pravdu, nebo už se konečně musí vrátit zpátky do reality.
Kniha z pera spisovatele Ransoma Riggse se ihned stala bestsellerem, a dokonce už na ni byla zakoupena filmová práva. Všichni ji vychvalovali do nebes. A já se ptám - proč?
Je pravda, že když se na knihu podíváte, zaujme vás její vzhled. Příběh doprovází fotky, které se zmiňují i v knize, takže se ocitáme ve stejné situaci jako Jacob, kterému dědeček pomocí fotek příběhy také vyprávěl. Navíc je zde krásně provedeno i zdobení stránek, i názvy kapitol. Po vzhledové stránce je tato kniha jedna z nejlepších, jaké jsem viděla.
,,Dáámy a pánové!'' zakokrhal. ,,S největším potěšením vás vítám na představení, jaké jste ještě neviděli! Představení odvahy, které nemá obdoby, kouzelnického umění, že prostě nebudete věřit svým očím! Dobří občané, vítám vás na představení slečny Peregrinové a jejich podivných dětí!''
Co se ovšem týče obsahové stránky, tam už to tak slavné není. Příběh byl zdlouhavý, už od začátku mě nechytnul. Celou dobu jsem jen čekala, kdy se stane něco, co mě přinutí říct, ze tato kniha přece jenom za něco stála. Bohůžel se to nestalo. Vadila mi i lehká dětinskost - chápu, že s překladem to asi jinak nešlo, ale jména typu slečna Tenkozubcová mi opravdu k srdci nepřirostly. Celý příběh se táhne, ani postavy nejsou nijak sympatické, a navíc mě tématika spojená se stvůrami a ,,kouzelnými" dětmi asi nějak obešla. Nevím, tato kniha si mě jednoduše získala pouze svým krásným vzhledem, a to bohužel nestačí. Důležitý je příběh.
Hodnocení:
5/10
zdroje: www.weheartit.com
0 komentářů, za které jsem ráda!:
Okomentovat
Děkuji moc za přečtení a okomentování! :)