Nakladatelství: Ecco
Rok vydání: 2016 (originál)
Obsah
Plumbovi jsou neuvěřitelně rozvrácenou rodinou, kterou trápí hlavně finanční problémy. Proto se spoléhají na spořicí účet, který jim založil jejich otec pod podmínkou, že peníze z něj dostanou až v době, kdy nejmladší dceři bude 40 let. To ovšem netušili, že velkou část z účtu, který pojmenovali The Nest, vybere nejstarší z nich, Leo, který si peníze musel vybrat na pobyt v psychiatrické léčebně. Po pár měsících se vrací a neví, jaký problém všem vytvořil...
The Nest má nádhernou obálku. To musíte uznat. V New Yorku jsem ji vzala ze stolu, na němž se nacházely současné bestsellery. I anotace vypadala vcelku zajímavě, a tak mě nic nebrzdilo v tom, abych si knihu vzala. Byl to dobrý nápad?
Kniha je rozdělená do pohledů sourozenců Plumbových, někdy se ke slovu dostanou i jejich známí. Vypráví své příběhy a problémy, které přišly společně s návratem jejich nejstaršího bratra Lea z psychiatrické léčebny. Matka jim posléze prozradí, že na jeho pobyt musela vybrat ze spořicího účtu, na nějž všichni tak spoléhali. Samozřejmě, na účtu ještě zbývají nějaké peníze, ale je to desetina toho, co očekávali. Tolik by to neřešili, kdyby neznali Lea a jeho povahu, která touží pouze po sexu a drogách. Melody bude muset prodat dům a nebude mít na školné pro dcery. Jack a jeho přítel si nebudou moct dovolit si nechat jejich chatu. A Bee taky scházejí peníze, protože se nemůže dokopat k tomu, aby dopsala svou rozepsanou knihu. Netouží jen po penězích. Touží po spravedlnosti. A udělají pro ni všechno.
Musím říct, že jsem si myslela, že tato kniha bude jiná. Nejdříve, myslela jsem, že Leo bude mladý kluk. Nebyl. Zadruhé, nečekala jsem, že i zde se bude docela dost opakovat téma sexu. Zatřetí, příběh byl sice dobrý a mnohdy hodně vygradovaný, ale jinak vlastně ani nevím, co bylo cílem. Těch výtek by bylo ještě víc, ale nějak na ně nemám sílu. Prostě a jednoduše jsem čekala něco úplně jiného. The Nest mě vůbec neohromila, byla to taková průměrná, možná lehce podprůměrná kniha s nesympatickými charaktery a neskutečně velkými stránkami a malými písmeny! Ano, toho jsem si všimla, protože jsem vždy četla dlouho a říkala si, že už jsem musela přečíst hromadu stránek, ale skutečnost byla jiná.
Nebo se mi možná jen zdálo, že byla dlouhá, protože mě to nebavilo.
Hodnocení:
4/10
0 komentářů, za které jsem ráda!:
Okomentovat
Děkuji moc za přečtení a okomentování! :)