Stáž v MAFRA, aneb když se sen stane skutečností

Kdybyste mi před rokem řekli, že budu mít tu možnost podívat se do redakce idnes.cz a MF Dnes, asi bych vám nevěřila a koukala na vás s pusou dokořán. Byl to můj sen, podívat se do jakékoliv novinářské redakce! Dnes už ovšem můžu říct, že jsem si sen díky mnoha milým lidem splnila.

Touha být novinářkou mě drží kolem sedmi let. Vždy jsem měla ráda psaní, ale jelikož nejsem na ,,vymýšlení si'', jako spíše na pracování s fakty, tak jsem věděla, že kariéra žurnalistky pro mě bude zřejmě vhodnější než kariéra spisovatelky. A toho názoru zastávám dodnes.

Nicméně, když jsem přemýšlela, co bych mohla pro dosažení mého snu udělat už nyní, došlo mi, že jsem ještě nikdy neviděla redakci na vlastní oči. Neváhala jsem a odeslala e-mail různým novinářským redakcím s prosbou o krátkou stáž. Jedna se ozvala - MF Dnes.

Program této krátkodobé stáže byl následující - pár hodin jednoho dne jsem měla strávit v redakci internetových novin idnes.cz a pár hodin druhého dne zase v redakci tištěných novin MF Dnes.

Dlouho očekávaný první den v redakci idnes.cz nastal a já měla možnost se seznámit s usměvavou a velmi milou paní Michaelou Černou, která se o mě hodiny strávené v redakci starala. Nejdříve jsem byla poslána s dvěma redaktory ,,do terénu'', kde připravovali, sháněli informace a pořizovali fotky na článek o v dnešní době velmi moderních dronech. Sama jsem si vyzkoušela i řízení dronu, čehož jsem se nejdříve trochu bála (nejsem přece jen technický typ), ale zjistila jsem, že řízení je opravdu jednoduché. Poté jsem se znovu setkala s Michaelou Černou, která mi následně ukázala celou redakci.

Co mi udělalo opravdovou radost, bylo, když mě v redakci jedna paní poznala a řekla, že dokonce sleduje má videa! Byla jsem neskutečně šťastná.
Redakce se skládá z mnoha důležitých lidí, bez kterých by chod idnes.cz nemohl vůbec fungovat. Pracují zde editoři, domácí redaktoři, zahraniční redaktoři, redaktoři, kteří se starají o rubriku kultura (a o kterou bych já měla největší zájem), sportovní redaktoři a mnoho dalších lidí. Michaela mě také vzala podívat se na kousek porady, kde se probíraly články, které budou ten den uveřejněné na webu.


Zajímavé je i složení celého domu, v němž MAFRA sídlí - nejen, že se zde nachází idnes.cz a MF Dnes, na jiných patrech jsou i pracovníci IT, také právníci, redakce jiných novin a samozřejmě vedení. Už neplatí pravidlo, že v domě sídlí pouze jedna redakce.
S Michaelou jsem si poté popovídala i o správné volbě školy a co vše bych měla dělat pro to, abych svého snu dosáhla. S nadšeným úsměvem a poděkováním mě odvedla na vrátnici, kde jsem odevzdala návštěvní kartičku s nápisem idnes.cz a plná nových zážitků jsem odešla, s nedočkavým očekáváním druhého dne.


Druhý den jsem se na vrátnici setkala s panem Zdeňkem Johnem, který pracuje v MF Dnes, to znamená tištěné verzi novin. Znovu jsem na vrátnici dostala návštěvní kartičku a pan Zdeněk mě odvedl do redakce, kde mi vše zběžně ukázal.
Vysvětlil mi, že narozdíl od internetového idnes.cz, kde je největší shon ráno a nemusí se zde myslet na každodenní uzávěrku, redakce MF Dnes funguje spíše až k večeru, kdy se blíží čas uzávěrky. Dozvěděla jsem se spoustu nových informací. Věděli jste například, že noviny mají různé uzávěrky závislé na krajích? MF Dnes má totiž k novinám vždy ,,krajskou přílohu'', a například u jihlavské přílohy je uzávěrka nejdříve, v osm hodin večer, to znamená, že jestliže se něco stane například v deset hodin večer, do jihlavských novin se to už nedostane. Poslední uzávěrka je u Prahy, která je tak kolem půlnoci.

Pan Zdeněk John mi navíc pověděl, že na titulní stránku se vždy dávají články, které mají člověka upoutat natolik, aby si noviny koupil, a zároveň by zprávy měly být naprosto originální (neměly by se předtím objevit jinde na internetu). Samozřejmě, že noviny se skládají i ze článků, které na internetu také vyšly, nicméně noviny potřebují i články, které se zatím nikde jinde neobjevily.
I pana Zdeňka jsem se ptala, co je potřeba k tomu, abych dosáhla svého snu. Řekl mi tři základní body, a to vybrat si dobrou vysokou školu, která na kariéru žurnalistiky připraví, přičemž to ani nemusí být na fakultě žurnalistiky. Dále, ovládat jazyky, a to nejenom angličtinu. A poslední, prozkoumávat redakce, pomáhat s těmi nejhoršími úkoly, rozesílat různé články.
Po této promluvě mě pozval na poradu, kde se probíralo právě vyšlé číslo novin, co se líbilo, nelíbilo, co by se mělo objevit v dalším čísle.
Po poradě mě pan Zdeněk dovedl do archivu, kde jsem se mohla podívat, jak noviny vypadaly například v padesátých letech minulého století. Podoba byla úplně jiná, než je dnes! Nejenom ve stylu psaní, ale také v délce (noviny v té době měly asi pouhých šest stránek) a ve vzhledu stránek - článků bylo na jedné stránce na můj vkus až příliš. Nicméně jsem si prošla, jak noviny vypadaly v každém desetiletí, přičemž v devadesátých letech prošly radikální změnou. Pobavily mě i staré reklamy na dnes již neexistující produkty.

Poté mě pan Zdeněk odvedl zase do redakce a po krátké promluvě mě s přáním všeho dobrého propustil, na vrátnici jsem naposledy odevzdala návštěvní kartu a s pocitem, že mě tyto dva dny v redakci idnes.cz a MF Dnes ještě utvrdily v tom, že se této skvělé, ale náročné práci chci opravdu věnovat, jsem vyšla ven.

Tímto chci ještě jednou poděkovat paní Michaele Černé, panu Zdeňku Johnovi a mnoho dalším, kteří na mě přes mou dvoudenní stáž byli velmi milí a neustále se usmívali.
I když jsou novináři často terčem lidské zloby, jejich práce je nesmírně důležitá, protože nám přináší zprávy každý den, kvůli čemuž musí mnohdy zůstávat v práci do noci. Neskutečně všechny obdivuji a doufám, že i já se jednou budu moct pyšnit tím, že mé jméno bude napsáno nad článkem v novinách či na internetu.

Tento speciální článek jsem vydala ve speciální den - 10. srpna. Proč je tento den speciální? Blog slaví druhé narozeniny! Jaký oslavný článek by mohl být lepší, než tento?