čtvrtek 30. března 2017
středa 29. března 2017
Setkání s Patrickem Nessem aneb splněný sen
Zdravím, mí milí čtenáři!
Jak jste jistě viděli z mých nadšených fotek na Instagramu, včerejšek byl jedním z nejlepších dnů mého života. Proč? Setkala jsem se s úžasným, talentovaným a neskutečně milým spisovatelem Patrickem Nessem!
S Patrickem Nessem jsem se poprvé ,,knižně'' setkala přibližně v roce 2015, kdy mi Áďa donesla z Londýna jeho knihu More Than This, která nyní vychází v češtině pod názvem Něco víc. Nejdříve jsem z ní byla velmi zmatená, příběh vás opravdu ,,hodí'' do neznáma a vůbec netušíte, na čem vlastně jste. Poté se ovšem příběh začal gradovat a mně začínalo docházet, že mám co dočinění s opravdu skvělým autorem. A tak vlastně započala má závislost na Patricku Nessovi.
Jak to bylo dál, jistě víte. A Monster Calls jsem přečetla jedním dechem a dodnes je to jedna z mých nejoblíbenějších knih a zároveň jedna z nejzvláštnějších. Jediné, co mě od Patricka trochu zklamalo, bylo The Rest of Us Just Live Here (My ostatní tu jen tak žijem). Naštěstí to vykompenzovala trilogie Chaos Walking, z níž mám zatím přečtené jen dva díly, ale poslední už netrpělivě čeká na poličce.
Takže si dokážete představit, jakou jsem měla radost, když jsem se, naprosto neočekávaně, na setkání s Patrickem Nessem dostala. Uvnitř mě vybuchovaly ohňostroje a já byla celou dobu v takové euforii, že jsem ráda, že mám pár videí a fotek, jinak bych si asi myslela, že to byl sen.
S Patrickem Nessem bylo setkání v jednom pražském hotelu. Setkalo se tam ještě mnoho českých blogerek (například Kája z Penny and books, Madeleine z cz-books, se kterými jsem se strašně ráda viděla!) a všechny jsme netrpělivě očekávaly hlavního aktéra.
Na přivítanou nám Slovart nachystal roztomilé (a strašně dobré!) cupcakes s MARCIPÁNOVOU KNIHOU VOLÁNÍ NETVORA. Tomu jednoduše nešlo odolat! Navíc jsme dostaly i krásné batohy s citátem z knihy, uvnitř se nacházel i kupón na audioknihu Volání netvora, která nyní vychází, a nově vydaná kniha Něco víc.
A pak jsem ho uviděla. Patrick Ness z masa a kostí! Pohodlně jsme se usadily a otázky mohly začít. Ze začátku jsme byly všechny trochu ostýchavé, postupně jsme se ovšem rozmluvily a padlo mnoho zajímavých faktů.
Zajímá vás, jaký je Patrick Ness jako člověk? Neskutečně milý a vtipný! Sálalo z něj obrovské charisma a já si doopravdy myslela, že se na místě rozteču štěstím. Měla jsem tu příležitost se ho zeptat na jeho novou knihu Release, která v Británii vyjde už v květnu, a kterou si zajisté musím okamžitě po vydání pořídit. Když jsme se zeptaly na všechno, co jsme chtěly, byl čas na podepisování knih a focení s autorem. Měla jsem s sebou dvě knihy - A Monster Calls a The Knife of Never Letting Go.
Večer jsem se nemohla dočkat projekce filmu podle předlohy Volání netvora. Tento film měl v Británii a Americe premiéru už snad někdy v prosinci, u nás se ovšem neustále odkládala (a veřte mi, že jsem to sledovala), nakonec jsme si museli počkat až na konec března. Mé napětí stále rostlo, zároveň jsem ovšem nechtěla mít žádná očekávání, abych nebyla zklamaná.
Nebyla jsem. Filmové zpracování se samozřejmě o chloupek nevyrovná knize, nicméně neskutečně se mi líbilo. Brečela jsem poslední půlhodinu filmu bez přestání, slzy nešly zastavit. Naštěstí jsem nebyla sama. Spoustu lidí kolem mě mělo stejný problém.
Film byl nádherně zpracovaný, nacházely se v něm všechny emoce, herecké výkony byly vynikající a soundtrack naháněl husí kůži. Prostě a jednoduše, neměla jsem se čeho bát. Po filmu do sálu přišel Patrick Ness, aby zodpověděl ještě pár otázek a zároveň pokřtil české vydání Volání netvora. Lahví vína. Ovšem prázdnou. V Británii se nic takového jako křest knihy, kdy se polije celá kniha alkoholem, nedělá.
I po náročném dni Patrick Ness dokázal vtipkovat a mile odpovídat na otázky.
Z kina jsem poté odcházela naprosto spokojená, plná entuziasmu, který, předpokládám, jen tak nevyprchá. Stále tomu nemůžu uvěřit. Mám opravdu neskutečnou radost, že jsem mohla potkat jednoho z mých nejoblíbenějších spisovatelů, ne-li nejoblíbenějšího, a říct mu, že mi splnil sen!
A teď si jdu pustit soundtrack z filmu a přemýšlet nad tím vším, co se včera událo. Byl to opravdu jeden z nejlepších dnů v mém životě.
Za vše moc děkuji Kubovi z Books Calling a vydavatelství Slovart!
P.S.: Zítra vyjde video! :)
Continue reading Setkání s Patrickem Nessem aneb splněný sen
Jak jste jistě viděli z mých nadšených fotek na Instagramu, včerejšek byl jedním z nejlepších dnů mého života. Proč? Setkala jsem se s úžasným, talentovaným a neskutečně milým spisovatelem Patrickem Nessem!
S Patrickem Nessem jsem se poprvé ,,knižně'' setkala přibližně v roce 2015, kdy mi Áďa donesla z Londýna jeho knihu More Than This, která nyní vychází v češtině pod názvem Něco víc. Nejdříve jsem z ní byla velmi zmatená, příběh vás opravdu ,,hodí'' do neznáma a vůbec netušíte, na čem vlastně jste. Poté se ovšem příběh začal gradovat a mně začínalo docházet, že mám co dočinění s opravdu skvělým autorem. A tak vlastně započala má závislost na Patricku Nessovi.
Jak to bylo dál, jistě víte. A Monster Calls jsem přečetla jedním dechem a dodnes je to jedna z mých nejoblíbenějších knih a zároveň jedna z nejzvláštnějších. Jediné, co mě od Patricka trochu zklamalo, bylo The Rest of Us Just Live Here (My ostatní tu jen tak žijem). Naštěstí to vykompenzovala trilogie Chaos Walking, z níž mám zatím přečtené jen dva díly, ale poslední už netrpělivě čeká na poličce.
Takže si dokážete představit, jakou jsem měla radost, když jsem se, naprosto neočekávaně, na setkání s Patrickem Nessem dostala. Uvnitř mě vybuchovaly ohňostroje a já byla celou dobu v takové euforii, že jsem ráda, že mám pár videí a fotek, jinak bych si asi myslela, že to byl sen.
S Patrickem Nessem bylo setkání v jednom pražském hotelu. Setkalo se tam ještě mnoho českých blogerek (například Kája z Penny and books, Madeleine z cz-books, se kterými jsem se strašně ráda viděla!) a všechny jsme netrpělivě očekávaly hlavního aktéra.
Na přivítanou nám Slovart nachystal roztomilé (a strašně dobré!) cupcakes s MARCIPÁNOVOU KNIHOU VOLÁNÍ NETVORA. Tomu jednoduše nešlo odolat! Navíc jsme dostaly i krásné batohy s citátem z knihy, uvnitř se nacházel i kupón na audioknihu Volání netvora, která nyní vychází, a nově vydaná kniha Něco víc.
A pak jsem ho uviděla. Patrick Ness z masa a kostí! Pohodlně jsme se usadily a otázky mohly začít. Ze začátku jsme byly všechny trochu ostýchavé, postupně jsme se ovšem rozmluvily a padlo mnoho zajímavých faktů.
Zajímá vás, jaký je Patrick Ness jako člověk? Neskutečně milý a vtipný! Sálalo z něj obrovské charisma a já si doopravdy myslela, že se na místě rozteču štěstím. Měla jsem tu příležitost se ho zeptat na jeho novou knihu Release, která v Británii vyjde už v květnu, a kterou si zajisté musím okamžitě po vydání pořídit. Když jsme se zeptaly na všechno, co jsme chtěly, byl čas na podepisování knih a focení s autorem. Měla jsem s sebou dvě knihy - A Monster Calls a The Knife of Never Letting Go.
Večer jsem se nemohla dočkat projekce filmu podle předlohy Volání netvora. Tento film měl v Británii a Americe premiéru už snad někdy v prosinci, u nás se ovšem neustále odkládala (a veřte mi, že jsem to sledovala), nakonec jsme si museli počkat až na konec března. Mé napětí stále rostlo, zároveň jsem ovšem nechtěla mít žádná očekávání, abych nebyla zklamaná.
Nebyla jsem. Filmové zpracování se samozřejmě o chloupek nevyrovná knize, nicméně neskutečně se mi líbilo. Brečela jsem poslední půlhodinu filmu bez přestání, slzy nešly zastavit. Naštěstí jsem nebyla sama. Spoustu lidí kolem mě mělo stejný problém.
Film byl nádherně zpracovaný, nacházely se v něm všechny emoce, herecké výkony byly vynikající a soundtrack naháněl husí kůži. Prostě a jednoduše, neměla jsem se čeho bát. Po filmu do sálu přišel Patrick Ness, aby zodpověděl ještě pár otázek a zároveň pokřtil české vydání Volání netvora. Lahví vína. Ovšem prázdnou. V Británii se nic takového jako křest knihy, kdy se polije celá kniha alkoholem, nedělá.
I po náročném dni Patrick Ness dokázal vtipkovat a mile odpovídat na otázky.
Z kina jsem poté odcházela naprosto spokojená, plná entuziasmu, který, předpokládám, jen tak nevyprchá. Stále tomu nemůžu uvěřit. Mám opravdu neskutečnou radost, že jsem mohla potkat jednoho z mých nejoblíbenějších spisovatelů, ne-li nejoblíbenějšího, a říct mu, že mi splnil sen!
A teď si jdu pustit soundtrack z filmu a přemýšlet nad tím vším, co se včera událo. Byl to opravdu jeden z nejlepších dnů v mém životě.
Za vše moc děkuji Kubovi z Books Calling a vydavatelství Slovart!
P.S.: Zítra vyjde video! :)
Podle skutečného příběhu
Originální název: D'aprés une histoire vraie
Autor: Delphine de Vigan
Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2016, 2015 (originál)
Žánr: psychologický román
Mít kamarádku je skvělé. Především, pokud o sobě víte, že se v nové a početné společnosti necítíte dobře. Tahle kamarádka vás osloví. Vy nejdříve zdvořile odpovídáte, ale nová kamarádka je neodbytná. Připadáte si nesvá, ale postupně vám dochází, že je vlastně fajn, dá se s ní povídat. A tak si ji připustíte blíž. A ještě blíž.
Nebo je to naopak a vy jste jí pohlcena?
Již čtvrtý román francouzské autorky Delphine de Vigan vydaný vydavatelstvím Odeon byl skrze celý knižní svět velmi čtený, alespoň u nás zažil chvíli velkého ,,boomu'', kdy ho musel mít jednoduše každý. Stojí ovšem tato kniha za takovou pozornost?
Ústřední postavou příběhu je Delphina, úspěšná spisovatelka, která právě dopsala knihu, která vyvolala poprask svou pravdivostí. Delphina už ovšem neví, co dělat dál. Co jiného se dá napsat po takové knize, po takovém vylití srdce na stránky knihy?
Na přemýšlení jí ovšem nedá čas tajemná žena L., kterou Delphina potkala na večírku. Ihned si padnou do oka. Delphina neví, zda-li toto setkání nebude pouze jednorázové, bez jakýchkoli schůzek navíc. L. si ovšem myslí něco jiného. Přátelský vztah s ní chce vyvíjet a neustále jí někam zve. Delphina se o ní zároveň dozvídá, že L. o ní četla všechno - nejen její romány, ale i články, rozhovory a povídky. Nic jí neuniklo.
Delphinu to nejdříve fascinuje. Poté jí ovšem začne docházet, že se zaplétá do zvrácené a psychologické hry. L. si začne kupovat stejné oblečení. Začne chodit stejným způsobem specifickým pro Delphinu.
A to je jen začátek...
Navíc se v knize, jakožto vedlejší téma, probírá, jak moc důležité je napsat knihu ,,podle skutečného příběhu''. Co čtenářům vyhovuje víc?
Je to snad fikce, ve které ovšem jistě pár fragmentů z osobního života spisovatele jistě bude? Nebo preferují příběh, který se opravdu stal, i přesto, že si spisovatel vždy musí realitu alespoň trochu ,,vylepšit'' fikčními prvky?
Jak moc jsou tyto dva termíny pro čtenáře důležité?
Zpočátku je těžké si na knihu Podle skutečného příběhu zvyknout. Jelikož je o ní referováno, že je to psychologický román, tak se rozhodně připravte na různé ,,přemýšlivé'' pasáže z nitra Delphiny. Ne, že by byly nezajímavé, jen se v jejich délce člověk leckdy může snadno ztratit.
Zároveň příběh si dává načas, než se náležitě ,,rozjede''. Vztah L. a Delphiny je totiž zezačátku úplně normální, proto netrpělivě čekáte, kdy už se konečně začně dít něco, které by zaslouženě ocenilo knihu nálepkou psychologický román.
Takže zatímco první polovina příběhu je trochu nezajímavá, druhá polovina vám to plně vykompenzuje. Příběh najednou dostává spád, L. je čím dál posedlejší a Delphině nikdo nic nevěří. Postupně přestává být sama sebou...
Jsem ráda, že moje první přečtená kniha od Delphine de Vigan se takto vyvedla. Pokud jste knihu na začátku odložili, protože vám připadala moc nudná, moc psychologická, rozhodně ji hned, jak budete moct, vytáhněte z knihovničky, oprašte z ní prach a pokračujte ve čtení. Nebudete litovat.
Podle skutečného příběhu je neskutečně dobře vystupňovaný psychologický román, kdy si na konci už ani vy nebudete jisti, kdo vlastně jste.
A poslední slovo knihy? To už si vyložte vy sami.
Nechápete?
Pochopíte.
Hodnocení:
8/10
neděle 26. března 2017
Piata loď
Autor: Monika Kompaníková
Nakladatelství: Artforum
Rok vydání: 2010 (originál)
Piata loď. Krátká kniha se silným příběhem, kdy vám po dočtení knihy rozhodně nebude připadat, že je popsaný jen na 190 stránkách. Ne, tento příběh ve vás zanechá zvláštní pocit ještě dlouho po dočtení.
Román od slovenské spisovatelky Moniky Kompaníkové slaví úspěchy v zahraničí. Jeho filmové zpracování totiž obdrželo cenu Křišťálového medvěda na berlínském festivalu Berlinale. A tím rozhodně nekončí.
Příběh je mrazivý, zvláštní, nic podobného jste ještě určitě nečetli. Hlavní postavou je dívenka Jarka, kterou její máma měla už v šesnácti letech. Jelikož se však ani jí nedostávalo od její mámy tolik potřebné lásky, tak ani ona se k Jarce nechová pěkně. Přesněji řečeno, vůbec se o ni nestará. Jarka je kolikrát sama doma i několik dní bez jídla a čistého oblečení.
Na jednu stranu jí kamarádi závidí, že má takovou volnost - na druhou stranu by s ní asi určitě nikdo nechtěl měnit. Dívence se změní její dosavadní život, když na stanici potká ženu, která jí přenechá svá dvě malá miminka. Jarka na ní nejdříve poslušně čeká, když ovšem dlouho nejde, dojde jí, že je na ní, aby se o miminka postarala. Jestli je to ovšem dobrý nápad se dozvíte, když budete pokračovat v knize...
Piata loď popisuje skvělým způsobem smutný život nemilované holčičky, která neznala nic jiného,
než neustálé hádky, hlad, nedostatek peněz a samotu. Nikdo ve škole se s ní téměř nebavil, nikdo ji neměl rád.Jak se tedy musela cítit, když ji konečně někdo potřeboval? Když ji konečně někdo měl rád? Není proto divu, že se miminek ujala pouze s lehkým strachem. Po chvíli si na starání se o ně zvykla. To už ovšem problémy spojené s tímto ,,únosem'' začaly narůstat. Jarka ani neví, do čeho se zamotala. Situace se navíc ještě více zkomplikuje, když si k sobě přizve i malého Kristiána, který utekl z domova od své přehnaně starostlivé mámy.
Příběh i styl psaní Piatej lodi je velice zvláštní a originální. V příběhu nikdy nevíte, na čem jste a co se stane na další stránce, natožpak v další větě. Zaručuji vám, že budete napjatí, jak příběh skončí a s Jarkou budete vše prožívat.
Příběh vám zaleze pod kůži, dokud ho celý nepřečtete. Vůbec netuším, jak mám knihu hodnotit. Když jsem si ji kupovala, v anotaci se psaly jediné dvě věty. Nic víc. A o to více jsem byla zvědavá, co se v knize bude dít. Opravdu, i přesto, že jsem z příběhu stále lehce zmatená, si myslím, že toto dílo je velmi dobré.
Rozhodně to není nic typického, co by se nacházelo na každé poličce knihkupectví, to nečekejte. Ale v konečném důsledku se mi to doopravdy líbilo.
Hodnocení:
7/10
sobota 25. března 2017
úterý 21. března 2017
Hybatelé
Originální název: Ghostwritten
Autor: David Mitchell
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2016, 1999 (originál)
Člen zvrácené sekty instalující bomby v tokijském metru. Mladík prodávající jazzové desky v zapdlém krámku. Žena bydlící celý život na Svaté hoře či zlodějka uměleckých děl v Petrohradu. Tyto zdánlivě odlišné osoby vždy spojuje jedna malá nitka, která nakonec prováže všechny příběhy dohromady.
David Mitchell je jedním z nejtalentovanějších současných britských autorů, jehož díla se vyznačují především politickými názory a přesnou provázaností jednotlivých příběhů.
Hybatelé jsou jeho prvotinou, napsanou roku 1999, která ihned dostala obdiv lidí po celém světě, čímž se David Mitchell vyhoupl na vrchol, po němž se posouvá stále jen nahoru.
Kniha Hybatelé se zabývá devíti příběhy s naprosto odlišnými a osobitými hrdiny. Každý z nich má nějaké tajemství, nějaký životní postoj, ale každý jeden hrdina je provázaný s dalším, až nakonec vytvoří jeden celek.
Příběhy se zabývají společností a lidmi, které ji ovlivňují. Máme tak možnost podívat se do nitra člověka, který se připojil k nebezpečné sektě, která plynem zabíjí cestující v tokijském metru, protože to jejich neomylný ,,vůdce'' přikázal. V jednom z dalších příběhů nám David Mitchell ukazuje zase mladou ženu kradoucí umělecká díla, která poté nahradila za velmi přesné padělky.
Příběhy jsou zasazeny především do bouřlivé Asie v rozpětí mnoha let. S přesností popisuje tamější kulturu a neuspokojivou společenskou situaci, proti níž se většina hrdinů snaží nějakým způsobem bojovat.
Je znát, že David Mitchell v této knize ještě úplně ,,neprokoukl'' - přece jen, je to jeho prvotina. Nicméně spoustu prvků, a to především jeho typickou provázanost příběhů, můžeme pak vypozorovat i v Mitchellově nejznámějším a - dalo by se říci - nejlepším díle Atlas mraků, kde už jsou ovšem postavy mezi sebou mnohem více a promyšleněji provázané.
To nic nemění na tom, že debutová kniha a její autor si právem zaslouží obdiv. David Mitchell píše svým osobitým stylem, který každý pozná, ale nikdo se ho nesnaží napodobit. David Mitchell je totiž jenom jeden.
A já jen doufám, že ve své tvorbě bude ještě dlouho pokračovat.
Za knihu moc děkuji vydavatelství Mladá fronta! Knihu si můžete koupit zde.
Hodnocení:
7/10
sobota 18. března 2017
středa 15. března 2017
Souboj knih - Thanks For The Trouble vs. We All Looked Up
Zdravím, mí milí čtenáři!
V dnešním souboji knih se podíváme ,,na zoubek'' knihám od spisovatele Tommyho Wallacha, a to We All Looked Up (Všichni jsme hleděli vzhůru) a Thanks For The Trouble (v češtině nevyšla).
Co se týče We All Looked Up, hořečně mi ji doporučovala prodavačka v londýnském knihkupectví. Prý se jí moc líbila, má v sobě nějaké kouzlo, říkala. A tak jsem se nechala přesvědčit. Samozřejmě to nebylo z poloviny kvůli krásné obálce, ehm ehm.
Thanks For The Trouble jsem si zase koupila v New Yorku (páni, to jsem si ani neuvědomila, že obě dvě knihy mám ze zahraničí!). V nádherném Strand Bookstore na mě kniha svou krásnou obálkou přímo volala, abych si ji pořídila. Když už jsem od spisovatele četla jednu knihu, tak jsem si řekla, že bych mohla vyzkoušet i druhou. A navíc tam byl jeden malý bonus - kniha je podepsaná samotným autorem!
We All Looked Up je dramatický příběh party čtyř lidí, spíše dospívajících, kteří čekají, až na Zemi sapdne očekávaný meteorit, který všechny vyhubí. Každý z nich je jiný, každý má jiný názor na život, každopádně dohromady nakonec tvoří vcelku dobrou partu. Co byste ovšem dělali vy, kdybyste věděli, že zanedlouho nebude existovat nic z toho, co jste doposud znali?
Zatímco We All Looked Up je velmi dramatický příběh, Thanks For The Trouble je odlehčená, vtipná kniha o Parkerovi, který potká krásnou a tajemnou Zeldu, která o sobě tvrdí, že je starší, než vypadá. Asi o 200 let. Uvěří Parker ovšem jejím ,,povídačkám''?
Postavy v obou knihách byly vcelku sympatické - musím ovšem říct, že postavy z Thanks For The Trouble mi více přirostly k srdci, byly ,,bližší" normálním dnešním teenagerům.
V tomto případě se nemohu rozhodnout pro vítěze, obálky obou knih jsou krásné a přesně vyjadřují příběh.
I přesto, že se většinou přikláním k dramatickým a napínavým knihám, v tomto případě musim vybrat Thanks For The Trouble. Bylo to upřímnější, zábavné a byla jsem velice překvapena, jak moc se mi kniha líbila!
Continue reading Souboj knih - Thanks For The Trouble vs. We All Looked Up
V dnešním souboji knih se podíváme ,,na zoubek'' knihám od spisovatele Tommyho Wallacha, a to We All Looked Up (Všichni jsme hleděli vzhůru) a Thanks For The Trouble (v češtině nevyšla).
Jak jsem se ke knihám dostala
Co se týče We All Looked Up, hořečně mi ji doporučovala prodavačka v londýnském knihkupectví. Prý se jí moc líbila, má v sobě nějaké kouzlo, říkala. A tak jsem se nechala přesvědčit. Samozřejmě to nebylo z poloviny kvůli krásné obálce, ehm ehm.
Thanks For The Trouble jsem si zase koupila v New Yorku (páni, to jsem si ani neuvědomila, že obě dvě knihy mám ze zahraničí!). V nádherném Strand Bookstore na mě kniha svou krásnou obálkou přímo volala, abych si ji pořídila. Když už jsem od spisovatele četla jednu knihu, tak jsem si řekla, že bych mohla vyzkoušet i druhou. A navíc tam byl jeden malý bonus - kniha je podepsaná samotným autorem!
Příběh
We All Looked Up je dramatický příběh party čtyř lidí, spíše dospívajících, kteří čekají, až na Zemi sapdne očekávaný meteorit, který všechny vyhubí. Každý z nich je jiný, každý má jiný názor na život, každopádně dohromady nakonec tvoří vcelku dobrou partu. Co byste ovšem dělali vy, kdybyste věděli, že zanedlouho nebude existovat nic z toho, co jste doposud znali?
Zatímco We All Looked Up je velmi dramatický příběh, Thanks For The Trouble je odlehčená, vtipná kniha o Parkerovi, který potká krásnou a tajemnou Zeldu, která o sobě tvrdí, že je starší, než vypadá. Asi o 200 let. Uvěří Parker ovšem jejím ,,povídačkám''?
Postavy
Postavy v obou knihách byly vcelku sympatické - musím ovšem říct, že postavy z Thanks For The Trouble mi více přirostly k srdci, byly ,,bližší" normálním dnešním teenagerům.
Obálka
V tomto případě se nemohu rozhodnout pro vítěze, obálky obou knih jsou krásné a přesně vyjadřují příběh.
Konečný verdikt
I přesto, že se většinou přikláním k dramatickým a napínavým knihám, v tomto případě musim vybrat Thanks For The Trouble. Bylo to upřímnější, zábavné a byla jsem velice překvapena, jak moc se mi kniha líbila!
zdroje: www.weheartit.com
neděle 12. března 2017
Čteme v angličtině - Malý princ (3. díl)
Zdravím, mí milí čtenáři!
Vítám vás u dalšího dílu Čteme v angličtině, tentokrát se podíváme na třetí kapitolu Malého prince!
Continue reading Čteme v angličtině - Malý princ (3. díl)
Vítám vás u dalšího dílu Čteme v angličtině, tentokrát se podíváme na třetí kapitolu Malého prince!
revealed - odhaleno
for instance - například
complicated - komplikovaný
modestly - skromně
broke into a lovely peal of laughter - propukl v krásný hlahol smíchu
misfortunes - neštěstí
a gleam of light - záblesk světla
impenetrable mystery - neproniknutelné tajemství
abruptly - náhle
he sank into a reverie - ponořil se do snění
contemplation - rozjímání
a string - řetěz
a queer idea - podivný nápad
wander off - utéct
earnestly - vážně
pátek 10. března 2017
sobota 4. března 2017
Divoká píseň
Originální název: This Savage Song
Autor: Victoria Schwab
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2017, 2016 (originál)
Žánr: YA, fantasy, dobrodružné
Máte chuť na fantasy příběh plný nadpřirozených příšer, dystopického prostředí a lehkého závanu romantiky? Pak se vám Divoká píseň od Victorie Schwab bude jistě líbit.
Kniha Divoká píseň (This Savage Song) vyvolala v zahraničí velký poprask mezi mladými YA čtenáři. Naprosto totiž splňuje všechny znaky tohoto žánru. Nový, neokoukaný svět budoucnosti, odvážné hlavní postavy a nějaké ty nadpřirozené bytosti. Dokonalá souhra, nemyslíte?
Na začátku se seznamujeme s Kate a Augustem. Kate už navštívila šest internátních škol a konečně se vrací do města Verity k jejímu tátovi, který je velitelem jedné části města, které je odděleno švem. V druhé části města žije August, jeden z druhů příšer, kteří se po setmění pohybují po Verity, lační po krvi a duších.
August je ovšem sunajem, který odmítá své já. Nechce být příšera. Nechce se stále jen skrývat. Proto ho jeho ,,otec'' Henry, velitelem druhé části města, pošle do školy. Proč? Tam se může seznámit s Kate, vetřít se jí do přízně a postupně ji ovlivňovat...
Nic ovšem nevychází tak, jak bylo zamýšleno. A nedá se úplně říct, že by se Kate a August nenáviděli. Kdo je tedy ten pravý nepřítel?
Když jsem se do knihy pouštěla, snažila jsem se nemít žádná očekávání. Moc dobře totiž znám pocit, kdy jsou má očekávání nenaplněna a já knize dám nízké hodnocení, i přesto, že by bez očekávání byla obstojná. Snažila jsem se nemyslet na nespočet fotek na zahraničních bookstagramech, na nespočet doporučení všude kolem. A vyšlo to.
336 stránek uběhlo jako voda, ani jsem se nezastihla, že už jsem téměř u konce. Nebylo to jen tím, že jsem se snažila odpoutat od jakéhokoliv očekávání - věřím, že to bylo i díky tomu, že Divoká píseň nabízí něco jiného. Jistě, základ je všude stejný - dystopická budoucnost, hlavními postavami jsou kluk a dívka, kteří bojují buď mezi sebou, nebo se spravedlností.
V tomto případě mezi Kate a Augustem nevznikl vztah, který by se u těchto typů knih dal očekávat. Možná i proto jsem byla příjemně překvapená. Kate i August byli vcelku sympatickými hrdiny, dalo by se říci, že August byl na kluka dosti nezvyklý, ale byl snad ještě sympatičtější než Kate.
Příběh měl spád, dobře se chápal, nevracel se moc do minulosti - pouze do doby, kdy Kate byla malá. Nebylo v něm příliš (zbytečných) informací a detailů.
Napětí ke konci knihy stoupalo, autorka si nechala i otevřená dvířka pro další díl (který vyjde tento rok).
Divoká píseň sice spadá do kategorie YA, čímž by mohla být někým odsouzena, ale věřte mi, že tato kniha vybočuje. Je to příjemné čtení, má spád a já se těším na další díl.
Hodnocení:
7/10
