Podle skutečného příběhu

Originální název: D'aprés une histoire vraie

Autor: Delphine de Vigan

Nakladatelství: Odeon

Rok vydání: 2016, 2015 (originál)

Žánr: psychologický román

Mít kamarádku je skvělé. Především, pokud o sobě víte, že se v nové a početné společnosti necítíte dobře. Tahle kamarádka vás osloví. Vy nejdříve zdvořile odpovídáte, ale nová kamarádka je neodbytná. Připadáte si nesvá, ale postupně vám dochází, že je vlastně fajn, dá se s ní povídat. A tak si ji připustíte blíž. A ještě blíž.
Nebo je to naopak a vy jste jí pohlcena?

Již čtvrtý román francouzské autorky Delphine de Vigan vydaný vydavatelstvím Odeon byl skrze celý knižní svět velmi čtený, alespoň u nás zažil chvíli velkého ,,boomu'', kdy ho musel mít jednoduše každý. Stojí ovšem tato kniha za takovou pozornost?

Ústřední postavou příběhu je Delphina, úspěšná spisovatelka, která právě dopsala knihu, která vyvolala poprask svou pravdivostí. Delphina už ovšem neví, co dělat dál. Co jiného se dá napsat po takové knize, po takovém vylití srdce na stránky knihy? 

Na přemýšlení jí ovšem nedá čas tajemná žena L., kterou Delphina potkala na večírku. Ihned si padnou do oka. Delphina neví, zda-li toto setkání nebude pouze jednorázové, bez jakýchkoli schůzek navíc. L. si ovšem myslí něco jiného. Přátelský vztah s ní chce vyvíjet a neustále jí někam zve. Delphina se o ní zároveň dozvídá, že L. o ní četla všechno - nejen její romány, ale i články, rozhovory a povídky. Nic jí neuniklo. 

Delphinu to nejdříve fascinuje. Poté jí ovšem začne docházet, že se zaplétá do zvrácené a psychologické hry. L. si začne kupovat stejné oblečení. Začne chodit stejným způsobem specifickým pro Delphinu. 

A to je jen začátek...

Navíc se v knize, jakožto vedlejší téma, probírá, jak moc důležité je napsat knihu ,,podle skutečného příběhu''. Co čtenářům vyhovuje víc? 

Je to snad fikce, ve které ovšem jistě pár fragmentů z osobního života spisovatele jistě bude? Nebo preferují příběh, který se opravdu stal, i přesto, že si spisovatel vždy musí realitu alespoň trochu ,,vylepšit'' fikčními prvky? 

Jak moc jsou tyto dva termíny pro čtenáře důležité?

Zpočátku je těžké si na knihu Podle skutečného příběhu zvyknout. Jelikož je o ní referováno, že je to psychologický román, tak se rozhodně připravte na různé ,,přemýšlivé'' pasáže z nitra Delphiny. Ne, že by byly nezajímavé, jen se v jejich délce člověk leckdy může snadno ztratit.

 Zároveň příběh si dává načas, než se náležitě ,,rozjede''. Vztah L. a Delphiny je totiž zezačátku úplně normální, proto netrpělivě čekáte, kdy už se konečně začně dít něco, které by zaslouženě ocenilo knihu nálepkou psychologický román. 

Takže zatímco první polovina příběhu je trochu nezajímavá, druhá polovina vám to plně vykompenzuje. Příběh najednou dostává spád, L. je čím dál posedlejší a Delphině nikdo nic nevěří. Postupně přestává být sama sebou...

Jsem ráda, že moje první přečtená kniha od Delphine de Vigan se takto vyvedla. Pokud jste knihu na začátku odložili, protože vám připadala moc nudná, moc psychologická, rozhodně ji hned, jak budete moct, vytáhněte z knihovničky, oprašte z ní prach a pokračujte ve čtení. Nebudete litovat. 

Podle skutečného příběhu je neskutečně dobře vystupňovaný psychologický román, kdy si na konci už ani vy nebudete jisti, kdo vlastně jste. 

A poslední slovo knihy? To už si vyložte vy sami. 

Nechápete? 

Pochopíte.

Hodnocení:

8/10