Autor: Sara Baume
Nakladatelství: Penguin Random House
Rok vydání: 2015 (originál)
Oba dva jsou osamělí, na pokraji společnosti, zoufalí po pozornosti. Po lásce. Po pochopení. Netuší ovšem, že k sobě přilnou až moc. A to přitom jeden z nich ani neumí mluvit.
Irská spisovatelka Sara Baume způsobila knihou s velmi zvláštním názvem Spill Simmer Falter Wither (který má evokovat Jaro, léto, podzim, zima) velký poprask. Nedávno vyšla i v češtině u Odeonu a už byla schopna získat cenu Magnesia Litera za překlad. Prostě a jednoduše, tento úkaz jsem si musela přečíst také.
Stejně jako postavy v knize, i já jsem si tuto knihu koupila, když byla opuštěná. V knihkupectví, které mělo den nato končit, ležela téměř osamělá na poličce, zaprášená, tolikrát prolistovaná, ale stále nechtěná. Rozhodla jsem se jí ujmout a v tašce si jí s radostí odnesla domů.
Příběh pojednává o starém muži, který už nemá, pro co žít. Je osamělý, a tak se rozhodne koupit pejska. Pojmenuje ho One Eye, protože má jen jedno oko. Zpočátku si žijí dobře, chodí spolu na dlouhé procházky a spoléhají se jeden na druhého. Zanedlouho je ovšem události spojené s jeho novým přírůstkem donutí až k bydlení v autě a k nekončícímu cestování...
Opravdu nevím, jak mám tuto knihu hodnotit. První chyba, které jsem se dopustila - koupila jsem si ji v angličtině. Každá stránka je plná krásných knižních výrazů, které nezná snad ani rodilý Angličan. Vypadají nádherně, ale překládat si každou stránku slovo od slova je opravdu zdlouhavé. Proto je potřeba se na tuto knihu hodně soutředit. Proto jsem po týdnu, kdy normálně mívám přečtenou jednu knihu, byla na straně sedmdesát. A to byl hlavní kámen úrazu, s kterým se vše vezlo.
Někdy jsem pouze prolítla stránku očima, bez toho, aniž bych mnoha věcem rozuměla. Jistě, základní koncept jsem pochopila, ale bohužel mi unikly detaily, o kterých tolik z vás povídá. Vždyť překlad byl oceněn Magnesiou Literou, takže zde opravdu musí být výjimečná slovní zásoba!
Druhá věc je ta, že i přesto, že mazlíčky mám ráda, pejska jsem nikdy neměla a z důvodu jednoho (ehm, velice traumatického) zážitku z dětství se psů jednoduše vcelku bojím. Kniha je určena pro ty, kteří pejska vlastní či je mají rádi. Já k nim takový vztah nemám, takže mě to tolik ani nezasáhlo. Všichni, kdo to četli, říkají, že u toho hodně brečeli.
U mě se nic takového bohužel nedostavilo.
Celkově jsem knihu, kterou bych jinak měla přečtenou za týden, dočetla za téměř tři týdny, bez toho, aby ve mně zanechala nějaký hřejivý pocit. Není to tím, že by příběh nebyl krásný. Opravdu je.
Já jsem se ovšem k jeho kráse nedostala, a to především z toho důvodu, že jsem knize moc nerozuměla. I přesto bych knihu doporučila všem milovníkům knižních a krásných výrazů, a hlavně pejskařům. Možná, že knize dám ještě někdy šanci. Ovšem v češtině.
Protože se mi nechce věřit, že by se mi kniha nelíbila, když jí zbožňují všichni v knižním světě.
Hodnocení:
?/10
