Originální název: A Little Life
Autor: Hanya Yanagihara
Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2017, 2015 (originál)
Krása. Smutek. Deprese. Láska. Ponížení. Odmítnutí. Všechny tyto pojmy se dají použít, když se mluví o knize Malý život.
Autorka Hanya Yanagihara, která nyní žije v New Yorku, pochází z Havaje, a podle doslovu vyvolala rozruch už svou první knihou, The People In Trees. Sama by ovšem nečekala, že její další kniha, Malý život, vyvolá takový poprask, že se dokonce dostane do nominace na Man Booker Prize. Lidé po celém světě sdíleli své pocity na sociálních sítích, kniha se prodávala neskutečnou rychlostí a všichni ji oceňovali jako jedno z nejlepších děl současné literatury.
Zpočátku se může zdát, že se čtenáři naskýtá pouze pohled na univerzitní přátele - Willema, Judea, Malcolma a DžejBího - , kteří se právě přestěhovali do New Yorku, aby si uskutečnili své sny a nastartovali své životy po univerzitě. Zatímco Willem se chce stát hercem, Malcolm touží být architektem a DžejBí zase uznávaným umělcem. Po chvíli se ovšem příběh začíná věnovat především tichému, úzkostlivému Judeovi, který svým přátelům nikdy neprozradil víc, než bylo třeba. Nikdy jim neřekl, proč má tak vážné problémy s nohama. Nikdy jim neřekl, co se stalo s jeho rodiči. Nikdy jim neřekl, proč je tak zamlklý. Ovšem jeho tajemství se nám postupně odkrývá. Nejen, že se dozvíme, jaký vztah mezi sebou mají přátelé napříc desetiletími. Především se nám ukazuje zraněná, zjizvená duše křehkého Judea, který je zářným případem toho, jak to dopadá, když člověka odmala nikdo
nemiluje. A jak těžké pro takového člověka je přijmout a připustit si k sobě někoho, kdo mu neskonalou lásku projevuje...
Musím se přiznat, že jsem musela nechat ulehčit svému srdci a recenzi napsat až pár dní nato, co jsem knihu přečetla. Znáte ten pocit, který máte hned na prvních stránkách knihy, ten pocit, kdy si uvědomíte, že tohle nebude kniha, kterou odložíte na polici a po týdnu si na ni ani nevzpomenete? Je to skvělý pocit, viďte? Ale objevuje se velmi zřídka. Když jsem ovšem otevřela Malý život, po pár stránkách se mi po těle rozlil právě tento výjimečný pocit. Ponořila jsem se do příběhu čtyř univerzitních přátel, jejichž přátelské pouto by si přál kdekdo, a spolu s postavami knihy jsem s bušícím srdcem očekávala, kdy Jude zase prozradí kousíček ze své minulosti, která byla dlouhá léta známá jen jemu.
Někdy se také stává, že vás kniha chytne na začátku, ale její průběh už vás tolik nebaví. Naštěstí se ani tento případ nestal - Malý život je s každou stránkou lepší a lepší, ale také smutnější, depresivnější a nervy drásající. Já miluji dramatické příběhy - ale tahle kniha mé srdce zlomila na malé kousíčky a ještě bude chvilku trvat, než se z příběhu vzpamatuji. Než se budu moct podívat na obálku bez toho, aby mi slzy vstoupily do očí.
,,Teď ještě nebudeš rozumět tomu, co mám na mysli, ale jednou to pochopíš: myslím, že jediný trik v přátelství je najít si lidi, kteří jsou lepší než ty - ne chytřejší nebo oblíbenější, ale laskavější, velkorysejší a víc odpouštějící -, a pak je oceňovat kvůli tomu, co tě můžou naučit, a snažit se jim naslouchat, když ti říkají něco o tobě, bez ohledu na to, jak je to špatné - nebo dobré, a důvěřovat jim, což je to vůbec nejtěžší ze všeho. Ale taky nejlepší.''
Je to hrozné, když člověka odmala nikdo nemiluje, nikdo mu neprojevuje žádný cit než nenávist. Ale ještě horší je, když si osoba zvykne žít v neustálé bolesti natolik, že poté není schopná přijímat lásku, ať už je jakkoli hluboká a upřímná. Bolest té osobě chybí. A to je to, co mi trhá srdce nejvíc.
Nebudu vám lhát a říkat, že jsem knihu zvládla přečíst bez slz. To ani omylem. Jak jistě víte, já u knih téměř nikdy nebrečím. Ale při čtení této knihy jsem zažila slzy, které mi tekly proudem po tvářích, a to nejen na konci, ale i v průběhu celé knihy. Mnohokrát jsem musela knihu s hlučným zaklapnutím zavřít, abych se vzpamatovala z toho, co se v příběhu právě stalo (a věřte mi, že kniha vám těchto momentů poskytne víc, než dost). Můj dech se zrychloval a zpomaloval v závislosti na situaci a když jsem si konečně myslela, že všechno bude dobré, najednou se vše změnilo a já se zase topila v slzách.
Před přečtením bych si nikdy nedokázala tipnout, že právě tato kniha mě tolik ovlivní. Že právě tato kniha mě donutí si uvědomit, co všechno je v životě pomíjivé a jak snadno člověk může všechno ztratit. Jak vděční musíme být za to, co máme.
Malý život je depresivní a smutná kniha - ale také je to jedna z nejkrásnějších a nejupřímnějších knih, co jsem kdy četla.
Tahle kniha je skvost současné literatury. A já jsem vděčná, že jsem měla tu čest s ní strávit tolik probděných nocí.
Hodnocení:
10/10
Za recenzní výtisk moc děkuji Euromedia! Tento knižní skvost si můžete koupit zde (a prosím, udělejte to!)
Okay... tohle si musim přečíst Super recenze! Jinak, jestli se ti líbilo tohle, jsem si jist, že by se ti Jasno lepo líbilo! :D Já vím, žes tomu dala šanci, ale podle mě bys měla zvážit i čtení v češtině... :D :D :D Ta knížka vůbec není o lásce ke psům a zvířatům, je to právě o tom, jak je důležité dávat bytostem kolem sebe lásku, protože když bez ní někdo vyrůstá, dopadá to prostě špatně. (a also mě rozbrečela na tři dny v kuse)
OdpovědětVymazatKaždopádně, po tomhle se musím podívat! Díky!
Krásna recenzia.
OdpovědětVymazatKniha ma zaujala :)
Díky za neskutečnou recenzi, knihu už jsem připsala na seznam a rozhodně jí dám šanci. Odeonek se obecně trochu bojím, ne vždy mi sednou, ale tohle je evidentně něco naprosto výjimečného. :)
OdpovědětVymazatO této knize jsem neslyšela, ale díky vaší recenzi ji chci. Taky mám ráda dramatické přiběhy, taky u knih (téměř) nikdy nebrečím, takže jsem zvědavá.
OdpovědětVymazatWww.siraelxy.blogspot.cz