Autor: William Sutcliffe
Nakladatelství: Bloomsbury
Rok vydání: 2015 (originál)
Žánr: drama, akční
Concentr8 je lék pro pacienty trpícími ADHD - hyperaktivitou. Tento lék ovšem mnoho teenagerů a mladých lidí využívá jako drogu. Drogu, pod jejímž účinkem jsou schopni udělat nepředstavitelné věci. A bez níž jsou bezmocní.
Britský spisovatel William Sutcliffe není ve spisovatelském světě žádným nováčkem. Jeho první dílo vyšlo už v roce 1996 a od té doby vydal i pár dalších knih. Jeho nejnovější je právě Concentr8, která pojednává o skupince mladých lidí, kteří si stejně jako mnozí nedokážou představit život bez jejich drogy - léku na hyperaktivitu - Concentr8. Pod jejím účinkem unesou nevinného muže jdoucího právě z práce a v opuštěné továrně ho přivážou k radiátoru. Na pár dní jsou slavní. Sice to není díky významné roli ve filmu nebo novému CD, ale alespoň se o nich všude mluví. Tento čin ovšem nemůže zůstat bez trestu. A tak by si tato skupinka měla užívat své poslední dny svobody pod vlivem drogy, protože ani drogu, ani svobodu dlouho nezažijí.
Kniha Concentr8 se podle anotace zdála jako velmi originální a zajímavá kniha. Anotace ovšem někdy klame a nejinak tomu bylo i u této knihy.
Concentr8 i přesto, že byla nominována na několik cen a samotný autor málem dostal ocenění Carnegie Medal (které vlastní například další britský spisovatel Patrick Ness, a to rovnou dvakrát) byla matoucí, nepochopitelná a jednoduše nudná.
Kdybyste se mě zeptali, co dalšího se v příběhu dělo kromě toho, že skupinka pomatených teenagerů unesla v rozkradeném Londýně nevinného muže pracujícího pro starostu a přivázala ho k radiátoru, nevěděla bych, jak - a hlavně co - vám odpovědět. Z příběhu si budete pamatovat jen střípky skládající se z uctívání hlavního člena ,,gangu'' Blaze, objednávání hory nezdravého jídla a energetických nápojů a pár rozhovorů mezi uvězněným a jedním ze členů gangu.
Příběh není vyprávěn pouze se strany členů, ale můžeme se podívat i do hlavy žurnalistky, která o tomto bizarním příběhu vyhledává informace, starostovi, který přiznává, že lék byl někdy předepisován dětem bez toho, aniž by ho potřebovali, a v neposlední řadě také do hlavy samotného uvězněného. Nemyslete si ovšem, že to bylo něco zajímavého. Tyto přeskoky mezí postavami dělaly příběh ještě více matoucí, než už tak byl.
Jediné, co by se autorovi dalo přičíst jako plusové body, je jeho schopnost měnit dialekty a mluvu, takže alespoň pomatení teenageři nemluví stejně jako vzdělaná žurnalistka. Není pravda, že vám někdo ze členů gangu přiroste k srdci. Jsou to prostě a jednoduše nevychovaní spratci, kteří si zbytečně zkazili celý život. Dokonce ani chudák této knihy vám nebude ani trošku sympatický.
Nevím, jestli to bylo mnou, nebo jestli to bylo i tím, že jsem udělala tu chybu a podívala se na hodnocení knihy na Goodreads - kde dostala asi nejnižší hodnocení, co jsem na této stránce viděla, a to 2,96 z 5 hvězdiček - nicméně tuto knihu si opravdu přečíst nedoporučuji. Bude vám líto, že vám tato ,,hloupost'' sebrala čas na čtení nějaké jiné a určitě mnohem kvalitnější knihy.
Hodnocení:
1/10
Continue reading Concentr8
