sobota 15. července 2017
Doppler
Autor: Erlend Loe
Nakladatelství: Head of Zeus
Rok vydání: 2012, 2004 (originál)
Když nejste spokojeni s tím, kam se právě ubírá váš život, většinou se snažíte tohoto pocitu zbavit tím, že si zajdete do kina, dáte si čokoládu, přečtete knihu, někdo si třeba spontánně odcestuje do zahraničí. Hlavní hrdina Doppler se ovšem zmohl na mnohem radikálnější změnu.
Doppler od norského spisovatele Erlenda Loa vyšel v Norsku už v roce 2004. Českým čtenářům se ovšem představuje až teď, a to už dokonce i prostřednictvím druhého dílu s názvem Náklaďáky Volvo. Lidé po celé republice se do knihy Doppler zamilovali. Patříte mezi ně i vy?
Hlavní hrdina příběhu je muž od rodiny, který byl vždy přehnaně milý, vzal si milou manželku, měl milé děti a chodil do milé práce. Milý, milý, milý, stále ho to obklopovalo. Co ovšem nikdo nečekal, byl ten fakt, že Doppler se rozhodl, že s touto povahovou vlastností nebude dál pokračovat. Prostě nechce. A tak ze dne na den dá výpověď v práci, odejde od manželky, dcery a syna a jde bydlet do lesů. Ve stanu. A s jedním zvláštním losem, s nímž si vytvoří blízký vztah a pojmenuje ho Bongo po otci, i když se jeho otec Bongo vlastně nejmenoval. Přežívá, krátí si chvíli, nemyslí na nic, losa Bonga používá jako polštář a hraje s ním hry.
Že se vám příběh zdá bizarní a nepochopitelný? Nedivím se! Kdo z vás by něco takového provedl? Kniha ovšem poskytuje hodně vtipných momentů a hodí se ke každé náladě, ať už jste naštvaní či vám je smutno.
Bongo, Bongo, Bongo, I say. You may not be the sharpest knife in the drawer. But you are a real friend. And a lovely pillow.
Bongo, Bongo, Bongo, říkám. Asi nejsi nejostřejší nůž v šuplíku. Ale jsi opravdový přítel. A skvělý polštář.
Nicméně, k mému překvapení je kniha i hodně o zamýšlení se nad současnou situací lidské společnosti. Jaké by to bylo, kdyby lidé stále jen něco nechtěli, jen někam nemířili a nebyli falešní? Kdyby se alespoň na chvíli dokázali odpoutat od dynamického způsobu života a žili tak, jak to měli ve zvyku jejich předci? Proč se lidé chovají takovým způsobem, jakým se chovají? Nad touto a spoustou dalších otázek se autor Erlend Loe v této sotva 170 stránkové knize zamýšlí, a možná i proto je kniha tak populární.
V podstatě nemá žádný světoborný a napínavý příběh, u kterého byste si okousali všechny nehty z nervozity. Ne, Doppler je vtipně podaným zamyšlením nad obyvateli Norska a jejich způsobu života, který se ovšem dá vztahovat na mnoho dalších národů.
No řekněte, jaký způsob života byste si vybrali?
Hodnocení:
8/10
Za knihu moc děkuji internetovému knihkupectví Martinus.cz! Knihu si můžete koupit zde.
středa 12. července 2017
The Stone House
Autor: A.K.Benedict
Nakladatelství: Harper Teen
Rok vydání: 2016 (originál)
Znáte ty stereotypy týkající se starých domů na předměstích - straší v nich, jsou tam duchové, nikdy se odtamtud nedostaneš. Někdo si může myslet, že jsou to jen pouhé výmysly na postrašení kamarádů a vytahování se. Co když jsou ovšem tyto stereotypy opravdové?
Spisovatelka A.K. Benedict napsala tento příběh na základě nápadu Patricka Nesse a jeho BBC série s názvem Class, která je propoutaná s vesmírem Doctora Who.
Příběh se zabývá Tanyou, která si jednou zkrátí cestu ze školy a jde kolem tajemného starého domu,
jehož majitelka nedávno umřela. Když zvedne hlavu, v okně uvidí obličej dívky, který posléze začne volat o pomoc. Tedy, alespoň to tak vypadá, nic totiž není slyšet. Tanye to nedá a další den se tam jde se skupinou kamarádů a jednou profesorkou podívat znovu. Ví, že chodit do starých domů je nebezpečné, ale dívka v okně jí nedá pokoj. Co když se jí něco stalo? To, co tato parta ovšem zjistila, nikdo nečekal...
Dům je plný pavučin, prachu, ale také skrytých tajemství, kvůli kterým možná budou navždy poznamenaní. Podaří se jim vypátrat záhadu tohoto starého domu stojícím na londýnském předměstí? Budou nějaké oběti?
,,Why shouldn't I go there?'' Tanya asks. ,,Take my word for it,'' Vivian says. ,,No good can come from an old stone house.''
,,Proč bych tam neměla jít?'' zeptala se Tanya. ,,Vem mě za slovo,'' řekla Vivian. ,,Nic dobrého nemůže vzejít ze starého kamenného domu.''
Kniha mi už od začátku připomínala The Slade House od Davida Mitchella, kterou jsem četla minulý rok. Zabývá se téměř stejným tématem - nebezpečný dům uvězňující lidi. Přesto v tomto příběhu bylo pár aspektů, které ho dělaly osobitějším.
I přesto, že chvilku trvá, než se do knihy začtete, zbytek stojí za to. I přesto, že Patrick Ness tuto knihu přímo nenapsal, je to, jako kdyby přispíval k velké části. Je tam přesně cítit to mé nepopsatelné ,,něco'', co Patricka Nesse dělá takového, jakým je, a co mi tolik chybělo u jeho dvou nejnovějších knih. Trocha sci-fi, trocha akčnosti, trocha filozofie.
To vše dohromady dává příběh, z něhož je cítit Patrick Ness.
Hodnocení:
7,5/10
pátek 7. července 2017
Harry Potter and The Philosopher's Stone
Autor: J.K. Rowling
Nakladatelství: Bloomsbury
Rok vydání: 2017, 1997 (originál)
Příběh Harryho Pottera znají a milují téměř všichni čtenáři na světě. Kupují si hůlky, řadí se do kouzelnických kolejí, nadšeně shipují postavy, dokáží si o kouzlech povídat hodiny a čtení této sedmidílné (či osmídílné) série si často opakují a utěšují se, že dopis do Bradavic se jim jistě někde zpozdil. Tento rok navíc pro všechny Potterheady na světě byl svátkem - od prvního vydání Harryho Pottera a Kamene mudrců uplynulo již dvacet let, a tak byl důvod to pořádně oslavit. Pojďme se ovšem zaměřit na použité slovíčko v první větě. Téměř.
Ano, téměř všichni ho četli. Je tu ovšem pár výjimek, a tak i přesto, že bych se dala označit za velkého knihomola, tuto novodobou klasiku jsem nečetla. Věřím, že pro valnou většinu z vás to jistě šok už není, jelikož jsem to mnohokrát zmiňovala (a také mi za to bylo mnohokrát náležitě vynadáno), ale pojďme nechat chvilku těm, kteří nyní zkolabovali a nemůžou se z toho vzpamatovat.
Dobře, myslím, že času bylo dost. Když jsem uviděla toto překrásné vydání, hlavou mi proběhla sekundová myšlenka - je už konečně čas, abych se pustila do Harryho Pottera? Oddám se tomuto
kouzelnému světu, který uchvacuje tolik lidí na celém světě, kteří s příběhem vyrůstali? Jdu opravdu do toho?
Šla jsem.
A proto se připravte na následující řádky, kde budu popisovat, co si o této nejznámější sérii myslím.
Myslím, že příběh už snad nemusím ani přibližovat. Harry Potter, který odmala vyrůstal v rodině své tety a strýce, spolu s otravným bratrancem Dudleym, je v kouzelnickém světě celebritou. Přežil totiž útok zlého a zákeřného Voldemorta (neboli Vy-víte-koho), což mu připomíná jizva ve tvaru blesku na čele. Jeho rodiče ovšem útok bohužel nepřežili, a tak Harry vyrůstá mezi Mudly, kteří mu nedávají ani špetku lásky, využívají ho jako dětského sluhu a o jeho rodičích či kouzelnické síle mu neřeknou ani slovo. Harry je proto více než překvapený, když mu začnou chodit dopisy. Jsou adresované přímo jemu a kamsi ho zvou. To ovšem Harry Potter nezjistí, dokud si ho nevyhledá samotný obří Hagrid, který mi konečně předá dopis, po mnoha pokusech strýčka Vernona dopisy zničit, kde se píše, že Harry Potter je přijat na školu v Bradavicích. Harry ovšem nemá ani tušení o tom, co jsou Bradavice, natožpak o tom, že je kouzelník, a k tomu takto slavný.
O pár týdnů později už se ovšem ocitá v bradavickém expresu, který ho veze do školy, o níž neměl před chvílí ani tušení. A jeho dobrodružství spojené s poznáváním všeho kouzelného, s utvářením nových přátelství s Ronem a Hermionou, s Famfrpálem, ale také s poznáním Kamene mudrců, může začít...
Knize jsem zpočátku moc nadějí nedávala. Přece jen, první díl jsme kolektivně četli někdy ve druhé
Jelikož už jsem si ovšem chtěla dokázat, že zvládnu přečíst alespoň první díl Harryho Pottera, před pár dny jsem otevřela to nádherné hufflepufské vydání (přitom stále nevím, na jakou kolej patřím, ale vybrala jsem si ho, protože má krásnou barvu, Áďa patří do Hufflepuffu a navíc - KAM SI MYSLÍTE, ŽE PATŘIL NEWTON ARTEMIS FIDO SCAMANDER aka Newt z Fantastických zvířat, kterými já jsem přímo posedlá).
A stalo se to.
Po trošku pomalejším rozjezdu jsem se najednou do knihy ponořila, dychtivě jsem otáčela stránky a snažila se zapamatovat nádherné citáty, kterých je kniha plná. Tak například:
,,Harry - yer a wizard.'' (touto větou Hagrid Harrymu poprvé řekl, co vlastně Harry je a co mu teta a strýc celou dobu zatajovali)
Obdobná věta se opakovala ke konci knihy:
,,Harry - you're a great wizard, you know.'' ,,I'm not as good as you,'' said Harry, very embarrassed, as she let go of him. ,,Me!'' said Hermione. ,,Books! And cleverness! There are more important things - friendship and bravery and - oh Harry - be careful!''
Když se mě zeptáte, do jaké koleje patřím či která postava je má nejoblíbenější, vědět ještě nebudu. Jedno vím ale jistě - NUTNĚ POTŘEBUJI DALŠÍ DÍLY.
Ach ano, magický světě Harryho Pottera, dostal jsi mě!
Hodnocení:
10 zlatonek/10
Za recenzní výtisk moc děkuji Martinus.cz! Knihu si pomocí kouzelného zařízení zvaného počítač (který v Bradavicích jistě nemají, takže byste si museli pro další díl zaběhnout pouze do bradavické knihovny) můžete koupit zde.
čtvrtek 6. července 2017
Temná komora
Originální název: The Dark Room
Autor: Jonathan Moore
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2017 (originál)
Temná komora. Proč tento název? Je to snad kvůli tomu, že detektivky vždy zahrnují koncept temné komory, ať už mluvíme z psychologického či fyzickéhp hlediska? Nebo je to kvůli tomu, že hlavní postava je vydírána černobílými fotkami, které ukazují více, než by měly?
Debutová kniha (co se týče žánru detektivky) Jonathana Moora Temná komora mu otevírá vstup do světa spisovatelů právě tohoto žánru. Jinak je Moore jakožto autor činný už od roku 2013 a mezi spisovateli jeho jméno rozhodně není neznámé.
Příběh nám ,,vhodí'' přímo do centra dění, kdy detektiv Gavin Cain řeší zásilku, která došla starostovi Castellimu. Obsahem této zásilky byl vzkaz spolu s několika černobílými fotkami, na nichž se nachází vyděšená mladá žena v drahých šatech s hrůzným výrazem v obličeji. Kdo fotky poslal a proč zrovna Castellimu? V průběhu příběhu navíc vyvstává na povrch i mnoho dalších otázek - proč byly fotky Castellimu zaslány v této době, když jsou podle zkoumání z roku 1985? A co se stane, když je o několik dní pozdějí Castelli nalezen mrtvý?
A může mít nalezení člověka, který byl pohřben zaživa, nějakou spojitost s tímto případem? Gavin Cain se bude snažit ze všech sil tento hrůzný případ dořešit. Neznamená to ovšem, že to nezasáhne jeho nejbližší...
Co se týče detektivek, dají se těžko rozlišit. Často jsou považovány za ,,brakový žánr'', jelikož jejich hlavním cílem je to, aby se lidé báli a byli napnutí až k prasknutí, bez žádného dalšího většího významu. Proto je tak těžké mezi detektivkami vybírat, už jen z toho důvodu, že nemnoho z nich se může pyšnit označením vynikající či bestseller roku.
Jistě, mnoho detektivek vidíme na plakátech v metrech a v knihkupectvích, obvykle se sloganem, že knihu si jednoduše musíme přečíst. Slogan nás navnadí tak, že ihned běžíme do knihkupectví, kde si náležitou knihu koupíme.
Pak ovšem se zklamáním zjistíme, že kniha není ničím výjimečná.
To naštěstí nebyl případ této knihy. I přesto, že jsem z knihy měla pocit, že Jonathan Moore je v ohledu detektivních románů ještě trochu nováčkem, který na mnoha místech tápe, neřadím jí mezi nepovedené detektivky, na které ihned zapomenete. Příběh gradoval - i když by si možná zasloužil trochu větší gradaci - a byl poutavě napsaný. Převažovaly v něm dialogy, jak už u detektivek bývá zvykem. Budete mít jako čtenář párkrát možnost nahlédnout i do procesu analýzy.
Jediné, co bych opravdu vytkla, byl konec, který se mi zdál velmi odbytý. Nevím, jestli to byl umělecký záměr, nicméně já si na koncích knih dávám velmi záležet a knize u mě ihned klesne hodnocení, pokud je nedotažený. Možná se v tomto případě hodil, ale mně spíše přišlo, že autor už nevěděl, jak příběh ukončit.
Knihu bych rozhodně doporučila milovníkům detektivních příběhů, ale musíte pominout nedotáhlý konec a ten fakt, že se opravdu jedná o první ryze detektivní příběh.
Hodnocení:
7,5/10
sobota 1. července 2017
Letní dny a noci
Originální název: Summer Days and Summer Nights
Autor: Stephanie Perkinsová (+kolektiv autorů)
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2017, 2016 (originál)
Vidíte to? Slastné dny nicnedělání se sluncem vysoko vyhoupnutým na nebi, na pláži, u bazénu, u rybníka, v lese, v pulzujícím velkoměstě. Jaké knihy se na letní prázdniny hodí? Je to jednou z nejzapeklitějších otázek, ale pokud si vyberete právě Letní dny a noci, nebude to na škodu!
Spisovatelka Stephanie Perkinsová sestavila povídkový soubor, kde se objevují různí autoři - kromě povídek Niny LaCour (autorka knihy We Are Okay), Veronicy Roth (autorka Divergence) či Cassandry Clare (autorka série City of Bones) si můžeme přečíst jednu například i od Leigh Bardugo (autorka série Six of Crows).
Co všechny tyto povídky spojuje?
Přeci láska!
Ptáte se, proč zrovna láska?
Co k létu neodmyslitelně patří a je nám to připomínáno v nespočtu knihách a filmech?
Láska!
A ta je v této knize odpovědí na všechno. Ať už vás zajímá fantasy povídka s názvem Hlava, šupiny, jazyk, ocas od Leigh Bardugo či roztomilá a jedna z nejpovedenějších povídek s názvem Za devadesát minut zabočte na sever od Stephanie Perkinsové, každý si přijde na své, protože každý v knize má možnost setkat se alespoň s jedním oblíbeným autorem, který píše přesně takovým stylem, na jaký jste zvyklí.
Pokud jste tedy romantické duše, neváhejte se oddat láskyplnému snění o panu vyvoleném, který v povídkách přichází v nečekaných situacích. Každý autor přinese k tématu lásky něco jiného, a tak se nemusíte bát, že by se průběhy povídek opakovaly.
Musím vás ovšem upozornit, že pokud nejste fanouškem velmi romantických knih, tak tato kniha určitě nebude nic pro vás. Ani já nepreferuji tento žánr, ale knihu jsem chtěla jednoduše vyzkoušet. Potěšilo mě, že byli osloveni autoři, které mám ráda, ale jak říkám - jelikož nejsem převelikým fanouškem zamilovaných příběhů, nemůžu dát knize úplně nejvyšši hodnocení.
Navíc, už první povídka se mi zdála lehce přes čáru, naštětstí mi pak bylo vysvětleno, že autorka tímto stylem píše. Jinak bych se opravdu divila!
Velmi se mi pozdávala povídka od Veronicy Rothové, která měla hloubku a dalo by se říci, že jsem si lehce zamáčkla slzu. Ale jen lehce.
Ještě jednou zopakuji - pokud nesnášíte romantiku, tak tato kniha pro vás není! Pokud ovšem hledáte příjemné čtení na léto, u kterého se zasmějete, pookřejete a popláčete, pak je tento soubor přesně pro vás!
Hodnocení:
7/10
Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství CooBoo! Knihu si můžete koupit zde (od 24.7.).
pátek 30. června 2017
První YOLI piknik aneb počasí nám přálo a nespadla ani kapka (hehe)!
Zdravím, mí milí čtenáři!
Nedávno se mi naskytla příležitost navštívit YOLI piknik! Na tento piknik už jsem se dávno chtěla dostavit, ale nikdy mi to nijak nevycházelo... Když už bylo ovšem stanoveno datum třetího pikniku, tvrdě jsem si řekla, že na příští už jednoduše musím!
A své slovo jsem dodržela.
Sraz byl v Kinského zahradě, kde už při mém příchodu sedělo mnoho knihomolů s úsměvy na tvářích. Hned jsem si rozbalila deku, kam si posléze přisedla Marky z blogu http://marky-books.blogspot.cz, se kterou jsem se ihned dala do řeči! Je to velmi milá a energická osůbka, která k mé banánové bábovce přinesla sušené banány, takže SUPER KOMBINACE!
Mimochodem, fotila jsem na polaroid! :)
Srdíčko mi poskočilo, když jsem viděla, kolik mně známých lidí na piknik přišlo. Například Kája z http://penny-and-books.blog.cz, Markét ze Světa podle Marillee nebo Markét z http://marketacte.blogspot.cz.
Objevil se tam i Kuba z Book's Calling a Dorota z kanálu Dorota Noon.
Navíc jsem konečně měla možnost si popovídat s úžasnou, skvělou Aničkou z blogu http://annakrat.blog.cz! Jestli její blog ještě nečtete, určitě to napravte, protože Anička je neskutečně milá a moc dobře se s ní povídá a já jí mám moc ráda! :)
Byla jsem překvapena, když jsem dostala cenu za nejlepší zákusek - banánovou bábovku! Za odměnu jsem měla možnost vybrat si knihu. Do spárů mi padla Růže pro Charlotte od Elizabeth Craftové a Shey Olsenové, kterou KÁJA MOC MILUJE! :)
Poté už jsme se pustili do nadšeného knihomolského povídání, které jsem si moc užila a měla jsem možnost poznat spoustu úžasných lidí!
Takže příště, až bude YOLI piknik - jdu znovu!
čtvrtek 29. června 2017
Hana
Autor: Alena Mornštajnová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2017 (originál)
Srdceryvný příběh, který dojal, rozbrečel, zasáhl a ranil mnoho čtenářů. Knize jsem dlouho odolávala. Ale nakonec jsem neodolala a všemi opěvovanou Hanu si pořídila.
Kniha Hana pochází z pera Aleny Mornštajnové, která už pár knih vydala a její jméno není zdaleka neznámým pojmem. Snad nikdy ovšem její knihy nevyvolaly v literárním světě takový poprask, jako právě kniha s jednoduchou, ale přitom tak krásnou obálkou - Hana.
Příběh už ovšem krásný zdaleka není. Seznamujeme se s Mirou, která žije s rodiči a jejími dvěma sourozenci v Meziříčí pár let po skončení druhé světové války. Myslí si, že z nejhoršího jsou venku. Stačí ovšem jeden detail a jejich životy se změní navždy. V tomto případě šlo o neposlušnou Miru, která neuposlechla zákaz maminky, za což si nezasloužila lahodně vypadající žloutkový věneček jako dezert na maminčiny narozeniny.
Právě žloutkový věneček, který byl Miře odmítnut, ovšem způsobil tu hroznou tragédii, kvůli které se Miřina rodina nakazila smrtelnou nemocí, které nakonec všichni, až na Miru, podlehli. A Mira je najednou sama. Tedy, ne tak úplně. Ještě má svou zvláštní, nemluvnou tetu Hanu, která bydlí v domě na náměstí. Jak se o ní ovšem Hana postará, když není pomalu schopná se postarat sama o sebe?
Hana je kapitola sama o sobě, o čemž ostatně svědčí druhá třetina knihy, kde se popisuje její život, který z ní udělal to, čím je. Vyhublou ženu bez manžela a dětí, chodící neustále v černém jako přízrak a žmoulající krajíce chleba. Není divu, že o ní lidé nemají zrovna valné mínění. K jejímu podivínství má ovšem pádné důvody. Poslední třetina knihy nás seznamuje se sestrou Hany a Miřinou maminkou, která také neměla zrovna lehké dětství.
Všechny tyto životní osudy a příběhy dávají dohromady srdceryvný příběh, který vás chytne ihned od první stránky, už jen díky velice poutavému psaní paní Mornštajnové. Nebudu lhát, když řeknu, že jsem parkát i zamáčkla slzu. Jak se ostatně referuje v anotaci na obálce, je to pocit, jako kdybyste sledovali film. Napínavý, depresivní, srdceryvný film. Autorka vše dokázala popsat do nejmenšího detailu a věřila jsem jí každičké slovo.
Přesto jsem nucena nedat knize to nejvyšší hodnocení. Proč? Sama to nějak nedokážu vysvětlit, ale možná to bude hlavně kvůli tomu, že konec jsem čekala trošku jiný. Průběh knihy mě osobně zasáhl mnohem víc, než její konec. Jistě, smutné a depresivní to bylo a určitě bych knihu doporučila si přečíst, jenže malé semínko nejistoty mi jednoduše brání knihu ocenit nejvyšším hodnocením a referovat o ní jako o nejlepší knize, kterou jsem kdy četla. Byla vynikající. Ale ne tolik, jak jsem si myslela, že bude.
Hodnocení:
8,5/10
