Autor: William Golding
Nakladatelství: Penguin
Rok vydání: 2016, 1954 (originál)
Žánr: dobrodružný, sci-fi
Představte si, že s letadlem havarujete na opuštěném ostrově. Nikdo neví, že jste havarovali, víte to jenom vy a vaši spolucestující. Možná se nejdříve budete snažit nastolit nějaký řád a pravidla. Nedojde vám ovšem postupem času, že na ostrově stejně není nikdo jiný, kdo by vás pozoroval, a nepřemůže vás pocit svobody a hlavně moci?
Dílo Williama Goldinga Pán much se čte od doby jejího vydání po generacích, řadí se mezi první dystopie, skrývají se v ní samozřejmě skryté myšlenky a revolty proti tehdejší společnosti. Já jsem z ní ovšem nadšená nebyla.
Prvním problémem byla asi ta skutečnost, že jsem si knihu, v domnění, že je krátká a jistě to zvládnu, koupila v angličtině. Tato kniha je ovšem psaná těžší angličtinou, tudíž jsem některým slovům bohužel nerozuměla.
To vše by se ovšem dalo překonat, kdyby se mi líbil příběh, který mě ovšem velmi zklamal. Neviděla jsem v něm žádné napětí, žádnou touhu pokračovat, i přes spoustu pozitivních recenzí, co jsem slýchávala či četla. Příběh se odehrává na opuštěném ostrově, kde havaruje letadlo s chlapci ve školním věku. Nejdříve se snaží si stanovit nějaká pravidla a vůdce, postupem času si ovšem na všechno začínají zvykat a dochází jim, že je přeci nikdo nehlídá, a tak si mohou dělat, co se jim zlíbí. Mezi chlapci narůstá napětí, pravidla se porušují a moc je největším nepřítelem...
Navíc jsou také ohrožováni hrozivou bestií, která na ostrově žije.
Příběh je vcelku krátký, kolem 200 stránek, ale mně se zdálo, jako kdyby těch stránek bylo přinejmenším 400. Jak jsem zmiňovala, příběh mě nebavil, s postavami jsem ho neprožívala (navíc jsem si je stále pletla) a celkově se mi styl této knihy vůbec nelíbil. Nic tak zářného jsem na ni neviděla.
Vím, že mě možná nyní odsuzujete, ale já jednoduše na knize neviděla nic zvláštního.
Hodnocení:
5/10
0 komentářů, za které jsem ráda!:
Okomentovat
Děkuji moc za přečtení a okomentování! :)