pondělí 31. července 2017
neděle 23. července 2017
Dubajský speciál ve fotkách!
Zdravím, mí milí čtenáři!
Jak už bývá zvykem, k natočenému speciálu vydávám i článek s fotkami. Je jich dost, takže pojďme hned na ně!
Books Kinokuniya jsem viděla hned první den a byla jsem nadšená! Nádherné velké knihkupectví!
A tohle je akvárium PŘÍMO V OBCHOĎÁKU.
V Dubaji mají také prý největší obchod se sladkostmi na světě jménem Candylicious (a prodávají tam i tyto Reese's)!
Já s Harrym Potterem mezi dubajskými budovami.
A toto je část za The Dubai Mall, kde se každý večer rozeznívaly fontány a v pozadí svítila Burj Khalifa!
Burdž-al-Arab je prý SEDMIHVĚZDIČKOVÝ hotel.
A jako vždy s knihou na pláži!
Není to sice moc vidět, ale v dalším obchodním domě, Mall of the Emirates, byla lyžařská sjezdovka. Přesně tak. UVNITŘ!
A tohlle už je vnitřek Mall of the Emirates.
Any The Dubai Mall nezaostávalo za Mall of the Emirates, tak si do centra umístilo ledovou plochu. HAHA.
Další Reese's!
A tady už jsme uvnitř Dubai Aquarium...
...jak jinak, než s knihou!
MEDÚZA!
I čtení u bazénu musí být, že?
A já myslela, že Tim Hortons je jenom v Kanadě...
Pózuji s martinusáckým tričkem u přístaviště barevných lodí Dhou Wharfage!
A tady už jsme s Áďou na tradiční loďce abra.
Takový byl z abry výhled!
Další fotka s novou knihou...
...a typická Áďa.
Kniha u fontán...
...a fontány samotné!
Osvětlená obrovská Burj Khalifa!
A tady už jsme v moderní části Dubai Marina (hrozně mi připomínala Vancouver).
Já s Áďou (to byste neřekli, že).
A já s knihou (to byste taky nečekali).
Tahle část se mi opravdu líbila!
A tady už jsme na JBR Open Beach.
VELBLOUD!
Výhled z Burj Khalify byl FENOMENÁLNÍ!
Až budete v Dubaji, do Madinat Jumeirah se určitě podívejte!
Ale taky se nezapomeňte podívat do BookMunch Café!
A tohle byla historická část Al Fahidi s různými galeriemi a uměleckou kavárnou!
To už je vše! Jsem moc ráda, že jsem měla tu příležitost navštívit Dubaj - jejich budovy jsou velmi zajímavé, ale je to město, které stačí - podle mého názoru - navštívit jednou. Přeci jen, to město je staré v podstatě padesát let, takže o žádné historii zde mluvit nemůžete.
středa 19. července 2017
Malý život
Originální název: A Little Life
Autor: Hanya Yanagihara
Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2017, 2015 (originál)
Krása. Smutek. Deprese. Láska. Ponížení. Odmítnutí. Všechny tyto pojmy se dají použít, když se mluví o knize Malý život.
Autorka Hanya Yanagihara, která nyní žije v New Yorku, pochází z Havaje, a podle doslovu vyvolala rozruch už svou první knihou, The People In Trees. Sama by ovšem nečekala, že její další kniha, Malý život, vyvolá takový poprask, že se dokonce dostane do nominace na Man Booker Prize. Lidé po celém světě sdíleli své pocity na sociálních sítích, kniha se prodávala neskutečnou rychlostí a všichni ji oceňovali jako jedno z nejlepších děl současné literatury.
Zpočátku se může zdát, že se čtenáři naskýtá pouze pohled na univerzitní přátele - Willema, Judea, Malcolma a DžejBího - , kteří se právě přestěhovali do New Yorku, aby si uskutečnili své sny a nastartovali své životy po univerzitě. Zatímco Willem se chce stát hercem, Malcolm touží být architektem a DžejBí zase uznávaným umělcem. Po chvíli se ovšem příběh začíná věnovat především tichému, úzkostlivému Judeovi, který svým přátelům nikdy neprozradil víc, než bylo třeba. Nikdy jim neřekl, proč má tak vážné problémy s nohama. Nikdy jim neřekl, co se stalo s jeho rodiči. Nikdy jim neřekl, proč je tak zamlklý. Ovšem jeho tajemství se nám postupně odkrývá. Nejen, že se dozvíme, jaký vztah mezi sebou mají přátelé napříc desetiletími. Především se nám ukazuje zraněná, zjizvená duše křehkého Judea, který je zářným případem toho, jak to dopadá, když člověka odmala nikdo 
Musím se přiznat, že jsem musela nechat ulehčit svému srdci a recenzi napsat až pár dní nato, co jsem knihu přečetla. Znáte ten pocit, který máte hned na prvních stránkách knihy, ten pocit, kdy si uvědomíte, že tohle nebude kniha, kterou odložíte na polici a po týdnu si na ni ani nevzpomenete? Je to skvělý pocit, viďte? Ale objevuje se velmi zřídka. Když jsem ovšem otevřela Malý život, po pár stránkách se mi po těle rozlil právě tento výjimečný pocit. Ponořila jsem se do příběhu čtyř univerzitních přátel, jejichž přátelské pouto by si přál kdekdo, a spolu s postavami knihy jsem s bušícím srdcem očekávala, kdy Jude zase prozradí kousíček ze své minulosti, která byla dlouhá léta známá jen jemu.
Někdy se také stává, že vás kniha chytne na začátku, ale její průběh už vás tolik nebaví. Naštěstí se ani tento případ nestal - Malý život je s každou stránkou lepší a lepší, ale také smutnější, depresivnější a nervy drásající. Já miluji dramatické příběhy - ale tahle kniha mé srdce zlomila na malé kousíčky a ještě bude chvilku trvat, než se z příběhu vzpamatuji. Než se budu moct podívat na obálku bez toho, aby mi slzy vstoupily do očí.
,,Teď ještě nebudeš rozumět tomu, co mám na mysli, ale jednou to pochopíš: myslím, že jediný trik v přátelství je najít si lidi, kteří jsou lepší než ty - ne chytřejší nebo oblíbenější, ale laskavější, velkorysejší a víc odpouštějící -, a pak je oceňovat kvůli tomu, co tě můžou naučit, a snažit se jim naslouchat, když ti říkají něco o tobě, bez ohledu na to, jak je to špatné - nebo dobré, a důvěřovat jim, což je to vůbec nejtěžší ze všeho. Ale taky nejlepší.''
Je to hrozné, když člověka odmala nikdo nemiluje, nikdo mu neprojevuje žádný cit než nenávist. Ale ještě horší je, když si osoba zvykne žít v neustálé bolesti natolik, že poté není schopná přijímat lásku, ať už je jakkoli hluboká a upřímná. Bolest té osobě chybí. A to je to, co mi trhá srdce nejvíc.
Nebudu vám lhát a říkat, že jsem knihu zvládla přečíst bez slz. To ani omylem. Jak jistě víte, já u knih téměř nikdy nebrečím. Ale při čtení této knihy jsem zažila slzy, které mi tekly proudem po tvářích, a to nejen na konci, ale i v průběhu celé knihy. Mnohokrát jsem musela knihu s hlučným zaklapnutím zavřít, abych se vzpamatovala z toho, co se v příběhu právě stalo (a věřte mi, že kniha vám těchto momentů poskytne víc, než dost). Můj dech se zrychloval a zpomaloval v závislosti na situaci a když jsem si konečně myslela, že všechno bude dobré, najednou se vše změnilo a já se zase topila v slzách.
Před přečtením bych si nikdy nedokázala tipnout, že právě tato kniha mě tolik ovlivní. Že právě tato kniha mě donutí si uvědomit, co všechno je v životě pomíjivé a jak snadno člověk může všechno ztratit. Jak vděční musíme být za to, co máme.
Malý život je depresivní a smutná kniha - ale také je to jedna z nejkrásnějších a nejupřímnějších knih, co jsem kdy četla.
Tahle kniha je skvost současné literatury. A já jsem vděčná, že jsem měla tu čest s ní strávit tolik probděných nocí.
Hodnocení:
10/10
Za recenzní výtisk moc děkuji Euromedia! Tento knižní skvost si můžete koupit zde (a prosím, udělejte to!)
pondělí 17. července 2017
Dřív než ji najde
Originální název: Before He Finds Her
Autor: Michael Kardos
Nakladatelství: Mystery Press
Rok vydání: 2017, 2015 (originál)
Představte si, že celý svůj dosavadní život musíte být ukrytí. Inkognito. V malém městečku, kde vás nikdo nepozná, kde se nesmíte s nikým kamarádit a vysokou můžete dělat jen dálkově. Co když je ovšem touha po poznání silnější?
Kniha spisovatele Michaela Kardose padne do noty milovníkům krimi a thrilleru. Příběh pojednává o patnáct let staré tragédii, která se odehrála v malém městě poblíž New Yorku jménem Silver Bay, kde se sousedská oslava hodně zvrtla. Důsledkem byla vražda Allie Millerové a zmizení její dcery Meg Millerové, přičemž obojí je dáváno za vinu manželovi a otcovi Ramsaymu Millerovi, který je od té doby na útěku a nedostižný.
Meg, jak se ovšem dozvídáme, přežila a vychovává jí její strýc Wayne a teta Kendra v malém městečku v Západní Virginii pod jménem Melanie. Melanie má mnohá omezení, nemůže se totiž nikdy dostat do centra dění, aby jí náhodou otec nepoznal a nevyhledal ji. Melanie o tom, co se stalo, když byla malá, ví, a donedávna jí schovávat se nedělalo tak velký problém.
Možná je to tím, že už za chvíli bude dospělá nebo tím, že nechce, aby své dítě, které se jí má narodit, vychovávala v neustálém strachu, ale rozhodne se, že svého otce najde. Dřív, než on najde ji.
Hned, když jsem knihu otevřela, mě příběh pohltil. Toužebně jsem otáčela stránky, abych se dozvěděla další střípky informací, které zapadaly do komplikované, ale nesmírně zajímavé skládačky autore Michaela Kardose. I přesto, že krimi zase tolik nečtu (znáte mě, fanoušek psychothrillerů se ve mně nezapře), ale tahle kniha mi opravdu vzala dech, což dokazuje i ten fakt, že jsem knihu měla přečtenou za dva dny.
Vím, že je to možná zvrácené, ale někdy mi jedné postavy (nebudu smaozřejmě nic prozrazovat), bylo snad i líto a situace mi vehnala slzy do očí. Mně! Zarytému tvrďákovi, který nikdy u knih nepláče a slzy si nechává jen pro stříbrné filmové plátno! Ale bylo to tak - u krimi, kdy by to zřejmě nikdo neočekával, jsem v jednom momentu tak tak zatlačila slzu. A to už přeci něco znamená!
Kniha je vyprávěna nejenom z perspektivy Meg (Melanie), která žije v přítomnosti, nýbrž spisovatel neopomněl i vyprávění samotného Ramsayho, který je obviněn z vraždy své manželky, takže příběh je také plný flashbacků do roku 1991. Kniha nicméně nezačíná vyprávěním ani jednoho z nich - uvozuje nám ji zestárlý bývalý novinář článkem na blogu, který případu věnoval veškerou svou sílu, a když i po tolika letech stále nebyla žádná stopa, rozhodl se na sklonku svého života sepsat na blog všechna fakta, co zná, a nadobro na vše zapomenout. To ovšem netušil, jaké překvapení ho v následujících týdnech čeká.
Dřiv než ji najde je skvěle a poutavě napsaný thriller, který vám jistě zaručí pár nocí, kdy nezamhouříte oči, protože budete chtít knihu dočíst. Já jsem je nezamhouřila, ani když na mě pálilo sluníčko a já kvůli němu skoro neviděla.
Hodnocení:
8/10
Za knihu moc děkuji nakladatelství Mystery Press! Knihu si můžete koupit zde.
