Zobrazují se příspěvky se štítkemPokusy o povídky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPokusy o povídky. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 28. října 2014

Co se stalo v Kapitolu - 7. kapitola



Zde je můj první pokus o nějaký příběh, tak mě prosím neodsuzujte, zkouším to! :) Příběh se odehrává v době, kdy byl Peeta zajat Kapitolem a byl týrán. Je vyprávěn z jeho strany. Všechna práva patří autorce Hunger games Suzanne Collins, v příběhu jsou i některé úryvky z knihy. Dejte mi vědět v komentářích, jestli to stojí za to! Budu ráda. :) 
P.S.: Kapitoly jsou vcelku krátké.

7. kapitola


,,Že to není všechno, co jste chtěl vědět?'' odsekl jsem jedovatě. Caesar se přiznal, že se chtěl zeptat, co si myslím o válce. Proč ne? ,,Na to vám rád odpovím.'' 
(více v celém článku)
Continue reading Co se stalo v Kapitolu - 7. kapitola

neděle 19. října 2014

Co se stalo v Kapitolu - 6. kapitola


Zde je můj první pokus o nějaký příběh, tak mě prosím neodsuzujte, zkouším to! :) Příběh se odehrává v době, kdy byl Peeta zajat Kapitolem a byl týrán. Je vyprávěn z jeho strany. Všechna práva patří autorce Hunger games Suzanne Collins, v příběhu jsou i některé úryvky z knihy. Dejte mi vědět v komentářích, jestli to stojí za to! Budu ráda. :) 
P.S.: Kapitoly jsou vcelku krátké.

6. kapitola

,,Příliš nás pohltila hra na spojenectví s ostatními. Neměl jsem dovolit, aby nás rozdělili!'' vztekle jsem zíral na Caesara. ,,Ztratil jsem ji.''
(více v celém článku)

Continue reading Co se stalo v Kapitolu - 6. kapitola

neděle 21. září 2014

Co se stalo v Kapitolu - 5.kapitola



Zde je můj první pokus o nějaký příběh, tak mě prosím neodsuzujte, zkouším to! :) Příběh se odehrává v době, kdy byl Peeta zajat Kapitolem a byl týrán. Je vyprávěn z jeho strany. Všechna práva patří autorce Hunger games Suzanne Collins, v příběhu jsou i některé úryvky z knihy. Dejte mi vědět v komentářích, jestli to stojí za to! Budu ráda. :) 
P.S.: Kapitoly jsou vcelku krátké.

5. kapitola


Goldie mě doupravila a poslala do sálu, kde se měla ,,ta věc'' natáčet. Hned, jak jsem uviděl Caesara, tak mi to došlo. 
Bude to rozhovor. 
Kamery začaly natáčet a Caesar mě pozdravil s náznakem nervozity v hlase. ,,Určitě jste nečekal, že se mnou ještě budete mluvit, Caesare.'' Přiznal, že je to tak. Upřímně, ani já jsem to nečekal. Viděl jsem se někde úplně jinde. 
,,Jedno je jisté - moje plány byly jiné,'' přiznal jsem se. Caesar mi porozuměl a pochopil, že mým plánem bylo zachránit Katniss. Katniss... Musím na ni pořád myslet. 
Caesar mezitím přešel na jiné téma. ,,Co kdybys nám pověděl o poslední noci v aréně?'' Něco uvnitř mě píchlo přímo do srdce. Zasáhl bolestivé místo, ale i přesto jsem v sobě našel sílu povědět pravdu. Začal jsem vyprávět, co to znamená být v aréně. Myšlenky mi chodily na mysl tak lehce, až jsem měl pocit, že jsem tohle už mnohokrát vyprávěl. 
,,Cítili jsme se...jako hmyz uvězněný pod mísou naplněnou horkým vzduchem,'' řekl jsem. Ano, přesně tak jsme se cítili. Doufal jsem, že se Katniss kouká a dává mi zapravdu. Povídal jsem o džungli. O hodinách. O smrti. 
Každou hodinu přišla další hrozná věc. ,,Za dva dny zemřelo šestnáct lidí, přičemž někteří z nich se nás snažili chránit.'' To byla hrůzostrašná pravda. 
,,Byl jsem rozhodnutý vzdát se vítězství.'' Kvůli Katniss. 
,,Když jste v aréně, zbytek světa vám připadá velmi vzdálený. Všichni lidé a věci, které jste milovali, pro vás téměř přestanou existovat. Růžová obloha, příšery v džungli a splátci, kteří touží prolít vaši krev, se stávají tím jediným, na čem záleží. I když je vám to proti srsti, budete muset zabíjet, protože jste v aréně a máte jen jediné přání. A to vás bude stát hodně.'' 
Ulevilo se mi. Aspoň trochu.
 ,,Celý život,'' odpověděl Caesar na můj proslov. Ale mýlil se. O tom to vůbec nebylo. ,,Ne, více než život. Vraždit nevinné lidi připraví člověka i o duši.'' A nikdy mu ji nevrátí. ,,Proto jsem se soustředil jen na své přání. V tu poslední noc jsem si velmi přál zachránit Katniss. I když jsem nevěděl o rebelech, neměl jsem z toho dobrý pocit. Bylo to příliš složité. Začínal jsem litovat, že jsem s ní neutekl, jako to navrhovala ráno. Jenže v tu dobu už to nebylo možné.'' 
Caesar mi připomněl ten Beeteeho plán. A v tu dobu jsem vybuchl. 
Continue reading Co se stalo v Kapitolu - 5.kapitola

úterý 2. září 2014

Co se stalo v Kapitolu - 4. kapitola



Zde je můj první pokus o nějaký příběh, tak mě prosím neodsuzujte, zkouším to! :) Příběh se odehrává v době, kdy byl Peeta zajat Kapitolem a byl týrán. Je vyprávěn z jeho strany. Všechna práva patří autorce Hunger games Suzanne Collins, v příběhu jsou i některé úryvky z knihy. Dejte mi vědět v komentářích, jestli to stojí za to! Budu ráda. :) 
P.S.: Kapitoly jsou vcelku krátké.

4. kapitola


,,Tady, tohle si oblečte a já vám zatím upravím vlasy. Co jste s nimi proboha dělal?’’ zeptala se známá stylistka se zlatou kůží.
,,Jak se jmenujete?’’ zeptal jsem se. 
,,Goldie.’’ Jak jinak.
,,A...jestli se můžu zeptat...’’ Ta otázka ze mě lezla velmi pomalu. ,,Proč pracujete pro někoho, jako je... prezident Snow?’’ vyhrkl jsem rychle. 
Goldie se na mě podívala tak bezmocným a smutným pohledem, až se mi zdálo, že i její kůže nezáří tolik, jako zářila.
,,Víš, pocházím z jedenáctého kraje. Naše rodina byla velmi chudá, ale vždy jsme měli aspoň jeden druhého. Každý se nějak snažil přispět do rodinného rozpočtu. Nikdy jsme neměli volný den - já a mí čtyři sourozenci jsme chodili do školy a hned poté pomáhat, máma se starala o domácnost a táta pracoval celý den.
Nemohlo to ovšem dlouho vydržet. Byli jsme stále více unavení a strádali jsme. Museli jsme něco udělat, už jsme nemohli dál! Mí sourozenci padali od hladu, rodiče byli stále nemocní. Hřebíček na hlavičku uhodila smrt mé nejmenší sestřičky. Rozhodli jsme se napsat dopis Snowovi.’’
Nadechl jsem se a rozmrkával slzy v očích. Goldie po tvářích stékaly slzy tak dlouho udržovaného smutku.
,,A v něm jsme zažádali o peníze,’’ pokračovala. ,,On pak přišel a my tak naivně doufali... Pohostili jsme ho i tím málem, co jsme měli, a on... On řekl, že když nemáme peníze, proč tady ještě otravujeme. Proč otravujeme jeho, samotného prezidenta?’’ řekla s odporem v hlase. 
,,A pak všechny zastřelil. Sledovala jsem, jak jeden po druhém bezmocně padají k zemi. Hystericky jsem plakala. Mě si nechal na konec. Zadíval se mi do očí těma jeho krvelačnýma očima a řekl: ,Tebe jedinou nezastřelím. Aby sis pamatovala, navždy pamatovala, že vzpouzet se, nadávat, nebo - to nejhorší - prosit o pomoc je zakázané a všichni za to budou náležitě potrestáni. Žij se svou vinou!’ 
Když jsem byla starší, dala jsem si nechat udělat zlatou kůži od mé kamarádky, abych vypadala jako Kapitolanka a hlavně - aby mě Snow nepoznal. Chtěla jsem pracovat blízko něj, jediné volné místo byla stylistka. A tak jsem to vzala. Myslím, že mě poznal, ale ještě nikdy to nepřiznal. 
A proč jsem to místo vůbec vzala? Proč jsem vzala místo u krutého člověka, který mi zabil rodinu? 
Pomsta. Chtěla jsem pomstu a stále ji chci. Ale každým rokem jsem starší a slabší. Už bych to nezvládla. Kdyby ho ovšem někdo zranil - nebo nejlépe zabil - byla bych spokojená. Nadmíru spokojená.

Protože Snow je monstrum, které si nezaslouží žít.’’
Continue reading Co se stalo v Kapitolu - 4. kapitola

pátek 29. srpna 2014

Co se stalo v Kapitolu - 3. kapitola


Zde je můj první pokus o nějaký příběh, tak mě prosím neodsuzujte, zkouším to! :) Příběh se odehrává v době, kdy byl Peeta zajat Kapitolem a byl týrán. Je vyprávěn z jeho strany. Všechna práva patří autorce Hunger games Suzanne Collins, v příběhu jsou i některé úryvky z knihy. Dejte mi vědět v komentářích, jestli to stojí za to! Budu ráda. :) 
P.S.: Kapitoly jsou vcelku krátké.

3. kapitola



Prezident Snow mě vyvedl z cely. Ozářilo mě silné a ostré světlo. Vedl mě kamsi dlouhými, čistě bílými chodbami a já necítil nic jiného. než jeho odporný pach. 
Došli jsme do malé, ale vybavené místnosti, jíž trůnilo zrcadlo.
Vypadal jsem hrozně - měl jsem unavené kruhy pod očima, po celém těle byla rozmazaná krev a byl jsem bledý. Navíc tu stále byla ta rána.
,,Musíme tě dát do pořádku, abys vypadal na kameře dobře,’’ řekl Snow. 
,,Na kameře?’’ zeptal jsem se ostýchavě, ale Snow mi neodpověděl. 
Jeden z Avoxů mě odvedl k lůžku, kde už čekala žena se zlatou kůží. 
,,Pohodlně si lehni,’’ řekla s falešným úsměvem. Vzápětí mi do ruky vrazila injekci, v níž bylo uspávadlo. 
A já zase musel čelit tmě. 
                                              ...................................

Probudil jsem se v obrovském pokoji s výhledem na Kapitol. Ještě jsem se nestačil ani rozkoukat, když někdo vkročil dovnitř.
Další Avox. Na vozíčku vezl spoustu jídla.
,,To je pro mě?’’ zeptal jsem se. Avox přikývl. Položil mi tác na postel a odešel.
Měl jsem hlad, a tak jsem se do toho pustil. I přesto jsem to všechno nesnědl.
Avox přišel a odnesl tác. V tu chvíli na mě všechno dolehlo.
Kde je Katniss? Co je s ostatními? Co se vlastně stalo? Proč tu jsem?
Měl jsem chuť všechno zničit. Klidně celý Kapitol. Jen kdyby mi to vrátilo Katniss.
Prudce jsem si sedl na zem a zakrýval si uši, všude jsem slyšel její jméno. Připadal jsem si jako Katniss, když na ní útočili reprodrozdi v aréně.
Zaslechl jsem smích. Zlý smích.
Snow mě celou dobu sledoval.
,,Peeto, ničíte mistrovské dílo naší stylistky. Pokud nebudete spolupracovat, víte, co vám hrozí. Bum!’’
Trhnul jsem sebou a Snow mezitím odešel se slovy: ,,Přijdeme pro vás a zahájíme naší spolupráci.’’   
Nesnáším ho. Nesnáším.
Nenávidím!
Snow se zdálky nahlas a krutě zasmál.

Už zase.
Continue reading Co se stalo v Kapitolu - 3. kapitola

středa 27. srpna 2014

Co se stalo v Kapitolu - 2. kapitola



Zde je můj první pokus o nějaký příběh, tak mě prosím neodsuzujte, zkouším to! :) Příběh se odehrává v době, kdy byl Peeta zajat Kapitolem a byl týrán. Je vyprávěn z jeho strany. Všechna práva patří autorce Hunger games Suzanne Collins, v příběhu jsou i některé úryvky z knihy. Dejte mi vědět v komentářích, jestli to stojí za to! Budu ráda. :) 
P.S.: Kapitoly jsou vcelku krátké.

2. kapitola

Ta tma stále pokračovala. Jediný problém byl ten, že mi připadalo, že jsem vzhůru... Což se po chvíli ukázalo jako pravda. 
Zběsile jsem dýchal a začal rozeznávat svět kolem. Ležel jsem ve vlastní zaschlé krvi, která mi stále vytékala z ruky, i když ne tak intenzivně. To znamenalo, že jsem tam nebyl až tak dlouho.
Obklopovaly mě čtyři studené a vlhké stěny z kamene. Dveře byly asi z nějakého nerozbitného materiálu. 
Postupně jsem rozeznal i židli, na níž byla jakási silueta. Někdo. Tam. Se mnou. Byl. 
Tep se mi zrychloval, už jsem otevíral pusu, abych začal křičet, ale něčí hlas mě přerušil. 
,,Peeto, nekřičte. Mě přece znáte.’’ 
Neviděl jsem tomu člověku do tváře, ale už jen ten pach stačil, abych poznal, kdo to je. 
Pach růží.
A krve.
Prezident Snow.

                                                   ...........................................


Usmíval se na mě a v očích se mu zračila jeho krvelačnost. Co když něco udělal Katniss? 
,,Kde je Katniss?’’ zařval jsem na něj z plných plic.
,,Poslouchejte mě,’’ začal Snow, aniž by mi hned odpověděl na otázku. ,,My vám nechceme ublížit. Chceme vaši spolupráci. Pokud budete spolupracovat, tak se Katniss Everdeenové nic nestane a Třináctý kraj bude dál tajemstvím.’’
Třináctý kraj? On existuje?
Z myšlenek mě Snow po chvíli vytrhl a pokračoval: ,,Pokud se ovšem rozhodnete, že nebudete spolupracovat, je to vaše volba. Avšak postaráme se, aby byl Třináctý kraj nyní už doopravdy zničen. A společně s ním i vaše dívka v plamenech.’’
Má volba byla jasná.
Katniss ochráním, ať mě to stojí cokoliv. Třeba i život. Tak moc ji miluji.
,,Přijímám,’’ řekl jsem odhodlaně. 

,,Výborně, Peeto. Přidal jste se na správnou stranu. Stranu Kapitolu.’’
Continue reading Co se stalo v Kapitolu - 2. kapitola

pondělí 25. srpna 2014

Co se stalo v Kapitolu - 1. kapitola



Zde je můj první pokus o nějaký příběh, tak mě prosím neodsuzujte, zkouším to! :) Příběh se odehrává v době, kdy byl Peeta zajat Kapitolem a byl týrán. Je vyprávěn z jeho strany. Všechna práva patří autorce Hunger games Suzanne Collins, v příběhu jsou i některé úryvky z knihy. Dejte mi vědět v komentářích, jestli to stojí za to! Budu ráda. :) 
P.S.: Kapitoly jsou vcelku krátké.

1. kapitola


Dal jsem jí polibek na tvář a při tom myslel na jediné - ať je v pořádku. Viděl jsem jí odcházet. Jak se člověk může v jedné chvíli cítit tak bezradně? Měl jsem přeci za úkol Katniss chránit!
To už mě ale Beetee volal, abych šel Finnickovi pomoct s drátem, který nás měl zachránit. Šel jsem, ale...
Najednou bylo něco v nepořádku. 
Všichni jsme se na sebe vyděšeně podívali a otočili hlavy. Viděli jsme jen malý kousek z jinak silného, dlouhého drátu. Přetrhl se.
Myslel jsem na jediné - Katniss Katniss Katniss - a ani jsem si neuvědomil, že jsem to křičel z plných plic. Finnick se za mnou rozběhl a volal na mě, ale po delším chvíli volání ustalo. Nemohl jsem ani přemýšlet, co se mu stalo.
Běžel jsem najít Katniss, jak rychle to jen šlo. Uprostřed myšlenek o ní mě napadlo, že by mohla být na pláži. Někde se mezitím s naprostou jistotou bojovalo. Ozval se výstřel oběti.
Rozběhl jsem se tak, až mě nohy pálily od bolesti, ale já to nevzdával. Ať to není Katniss, prosím ne, ne Katniss! Měl jsem ovšem pocit, že jsem její hlas slyšel. Možná to bylo jenom v mé hlavě, ničím jsem si nebyl jistý.
Přes všechny překážky jsem doběhl na pláž zrovna ve chvíli, kdy obloha začala doslova padat. Pak už jsem jen viděl, jak ke mně mířilo vznášedlo, od něhož létaly obří kulky. A nastala tma.
Zřejmě ten polibek nebyl tak účinný, jak měl být.

Continue reading Co se stalo v Kapitolu - 1. kapitola