Zdravím, mí milí čtenáři!
Dnes se vám hlasím s trochu ,,kecacím'' článkem, abych to řekla upřímně. Nebo se s vámi spíše chci podělit o mou radost.
Na škole se objevila soutěž, do níž se zapojilo Česko i Slovensko s názvem National Literary award for young writers. Cílem bylo napsat krátkou povídku v angličtině na téma Mirrors. A tak jsem si řekla, že to zkusím...
Předevčírem se konal ceremoniál, na který bylo pozváno šestnáct vítězů, čtyři ze čtyř kategorií. K mé velké radosti (opravdu, když jsem se to dozvěděla, nemohla jsem tomu uvěřit) jsem se na tomto ceremoniálu objevila i já. A s rozklepanýma nohama jsem si nakonec došla pro první místo v mé kategorii.
Pro mě je toto vítězství důkaz, že moje psaní opravdu za něco stojí, že se někomu líbí a že mám pokračovat a jít si za svým snem. A to je to, co mě činí neskutečně šťastnou. :)
Continue reading Důkaz...
Dnes se vám hlasím s trochu ,,kecacím'' článkem, abych to řekla upřímně. Nebo se s vámi spíše chci podělit o mou radost.
Na škole se objevila soutěž, do níž se zapojilo Česko i Slovensko s názvem National Literary award for young writers. Cílem bylo napsat krátkou povídku v angličtině na téma Mirrors. A tak jsem si řekla, že to zkusím...
Předevčírem se konal ceremoniál, na který bylo pozváno šestnáct vítězů, čtyři ze čtyř kategorií. K mé velké radosti (opravdu, když jsem se to dozvěděla, nemohla jsem tomu uvěřit) jsem se na tomto ceremoniálu objevila i já. A s rozklepanýma nohama jsem si nakonec došla pro první místo v mé kategorii.
Pro mě je toto vítězství důkaz, že moje psaní opravdu za něco stojí, že se někomu líbí a že mám pokračovat a jít si za svým snem. A to je to, co mě činí neskutečně šťastnou. :)
