Autor: George Orwell
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2015, 1949 (originál)
Obsah
Píše se rok 1984. Země je rozdělena na Eurasii, Orientasii a Oceánii. Oceánii vládne Velký bratr - nedosažitelný, nesmrtelný a nesmírně mocný. Velký bratr sleduje každé jejich kroky a lidé ho zbožně uctívají. Je tu ovšem jeden problém - viděl ho někdy někdo? A co se stane, když jeden bezvýznamný pracující člověk nevěří této teorii, nevěří, že by mohl žít ve světě, kde prakticky neexistuje minulost, a rozhodne se jednat? Vyrazí do ulic polorozpadlého Londýna a rozhodne se čelit tomuto socialistickému režimu.
Tajně, samozřejmě.
Tajně, samozřejmě.
Vždy, když jsem byla v knihkupectví, tak jsem na tuto knihu narazila. Vím, je to klasika, ale já donedávna nevěděla, o čem to vlastně je. Když mi o tom ovšem pověděla kamarádka, neváhala jsem a na Světu knihy jsem si jí pořídila.
... Ono to nešlo ani jinak! Když jsem četla anotaci na obalu knihy, tak mě zamrazilo:
,,Občané, kdo ještě nečetl Devatenáct set osmdesát čtyři, bude při nejbližší příležitosti anulován!''
Další, co mě ohromilo, bylo to, že tato kniha - žánr dystopie - byla napsána už v roce 1949. Netušila jsem, že už se v té době psaly dystopie!
Příběh nás seznamuje s téměř čtyřicetiletým chlapíkem Winstonem, jehož náplní každého dne je chození do práce a přepisování článků nebo knih, které nevyhovovaly přítomnosti - Velký bratr přece nikdy neřekl nic špatně. Vše, co by jen naznačovalo, že by se Velký bratr mýlil, muselo být přepsáno. A tak se vlastně vymazávala minulost.
Winstonovi ovšem postupně dochází, že v takovém světě nechce žít. Nechce žít tam, kde jsou hrubě oddělené společenské třídy, kde z původního Londýna nezbylo už téměř vůbec nic, kde ho na každém kroku sleduje telestěna a kde musí dělat to, co se mu přikáže. Navíc - příslušníci střední třídy jí nemůžou vypnout.
Snažil se svůj vzdor potlačovat, ale i přesto si ho někdo všiml. Julie. Tito dva k sobě začali postupně něco cítit, ale bylo strašně komplikované se scházet. Přece jenom, vztah a manželství byly jenom dohodou, aby se tvořily děti. Kdyby v tom byla láska a oni by to viděli, nedovolili by jim být spolu.
Dlouhou dobu se spolu schází a jejich zakázaná láska stále kvete.
Jednou se to ovšem muselo pokazit.
Winston byl vcelku nesympatickým hrdinou a Julie se mi taky moc nepozdávala, abych pravdu řekla. Za postavy určitě plusové body nedávám, nicméně za vykreslení trosek Londýna, při němž se mi zatajoval dech a modlila se, aby Londýn, který známe teď, ještě dlouho stál, si je určitě zaslouží.
Kniha měla dobrý příběh, částmi velmi napínavý, částmi jsem kroutila hlavou, jak je situace vůbec možná. Věřím, že tato kniha je právoplatně klasikou, ale...
Na mě, jakožto šestnáctiletou holku, to bylo (nerada to přiznávám), trochu těžké. Přece jenom, vykreslují se zde všechny příšerné socialistické režimy najednou, takže lehké čtení to určitě nebylo. Pokud si ji přectu znovu za pár let, tak to určitě bude lepší.
... Ono to nešlo ani jinak! Když jsem četla anotaci na obalu knihy, tak mě zamrazilo:
,,Občané, kdo ještě nečetl Devatenáct set osmdesát čtyři, bude při nejbližší příležitosti anulován!''
Další, co mě ohromilo, bylo to, že tato kniha - žánr dystopie - byla napsána už v roce 1949. Netušila jsem, že už se v té době psaly dystopie!
Příběh nás seznamuje s téměř čtyřicetiletým chlapíkem Winstonem, jehož náplní každého dne je chození do práce a přepisování článků nebo knih, které nevyhovovaly přítomnosti - Velký bratr přece nikdy neřekl nic špatně. Vše, co by jen naznačovalo, že by se Velký bratr mýlil, muselo být přepsáno. A tak se vlastně vymazávala minulost.
Winstonovi ovšem postupně dochází, že v takovém světě nechce žít. Nechce žít tam, kde jsou hrubě oddělené společenské třídy, kde z původního Londýna nezbylo už téměř vůbec nic, kde ho na každém kroku sleduje telestěna a kde musí dělat to, co se mu přikáže. Navíc - příslušníci střední třídy jí nemůžou vypnout.
Telestěna sloužila souběžně jako přijímač a vysílač. Zachytila jakýkoli Winstonův zvukový projev hlasitější než velmi tlumený šepot. Pokud navíc zůstával v záběru kovové desky, mohlo ho být nejen slyšet, ale i vidět. Museli jste žít - a také jste žili, ze zvyku, který se stal reflexem - v domnění, že každý váš zvukový projev odposlouchávají, a když právě není tma, každý pohyb sledují.
Dlouhou dobu se spolu schází a jejich zakázaná láska stále kvete.
Jednou se to ovšem muselo pokazit.
Winston byl vcelku nesympatickým hrdinou a Julie se mi taky moc nepozdávala, abych pravdu řekla. Za postavy určitě plusové body nedávám, nicméně za vykreslení trosek Londýna, při němž se mi zatajoval dech a modlila se, aby Londýn, který známe teď, ještě dlouho stál, si je určitě zaslouží.
Kniha měla dobrý příběh, částmi velmi napínavý, částmi jsem kroutila hlavou, jak je situace vůbec možná. Věřím, že tato kniha je právoplatně klasikou, ale...
Na mě, jakožto šestnáctiletou holku, to bylo (nerada to přiznávám), trochu těžké. Přece jenom, vykreslují se zde všechny příšerné socialistické režimy najednou, takže lehké čtení to určitě nebylo. Pokud si ji přectu znovu za pár let, tak to určitě bude lepší.
Hodnocení:
7/10
zdroje nevyfocených obrázků: www.weheartit.com
0 komentářů, za které jsem ráda!:
Okomentovat
Děkuji moc za přečtení a okomentování! :)