One thing stolen

Autor: Beth Kephart

Nakladatelství: Chronicle books

Rok vydání: 2015 (originál)

Obsah

Nadia Cara se z americké Philadelphie přestěhuje s rodinou do romantické italské Florencie. Dříve bývala normální dívkou s velkými ambicemi. V poslední době se v ní ovšem něco zlomilo. Její dříve květnaté a rozvinuté věty zůstávají pouze v její mysli a zaseknou se na jazyku. Ven se horko těžko dostane jedna celá věta. Nadia zůstává vzhůru do noci, kouká do prázdna, a je fascinovaná ptačími hnízdy a samotnými ptáky rozmanitých barev. Navíc má ráda Benedetta - kluka, kterého vidí jen ona sama. Co se to s ní děje?

Jedna z dalších knih, o níž jsem neměla ani ponětí. Jméno Beth Kephart jsem nikdy nezaslechla, ale jelikož, co se týče knih, tak ráda experimentuji, tak jsem se rozhodla, že ji tedy zkusím. Ale určitě znáte hlavní důvod, proč jsem si tuto knihu koupila. Přesně tak. Překrásná obálka.

Na začátku příběhu se seznamujeme s Nadiou, která se probouzí v malém bytě v italské Florencii. Její táta se také vzbudí, jdou spolu na procházku. Důvod, proč se přestěhovali do Itálie, byl ten, že táta měl načerpat námět na novou knihu. Už tam ovšem bydlí pár měsíců a stránky jeho sešitu jsou stále bílé a nepopsané. Nadia se rozhlíží po okolí, a podivuje se nad krásou. Najednou ho ovšem uvidí - tajemného kluka, který řídí Vespu. Rozběhne se za ním, i přes naléhání jejího táty, aby to nedělala. Potupeně se oba vrátí domů. Táta říká, že vůbec nechápe, kam Nadia tak zběsile běžela. Důvod je prostý - viděla ho pouze ona. Nikdo jiný ho nespatřil. Nadia se ovšem této myšlenky nehodlá vzdát, a tak ve dne v noci přemýšlí nad tímto záhadným klukem.

Rodiče si o ní dělají starosti. Mluví jen zřídka, ponocuje, a její prsty vždy krvácí. Rozhodnou se proto, že jí pošlou za jejich známou z Ameriky, která shodou okolností bydlí ve Florencii. Ta má za úkol zjistit, co stojí za tak obrovskou přeměnou dříve normální dívky.

Příběh je psán velmi zajímavým stylem. Téměř nepoznáte, kdy někdo mluví doopravdy, a kdy se jedná pouze o Nadiiny myšlenky. Proč? Chybí tam uvozovky. Vím, byl to umělecký záměr, ale přece jenom to bylo takové nezvyklé. Pokud nemáte rádi dlouhé popisy, tak tato kniha rozhodně není nic pro vás. I přesto, že já osobně miluji květnaté popisování, tak i na mě tam toho bylo až příliš, nějaké části jsem pouze přelétávala očima. I když už jsem byla za půlkou, tak jsem stále tak nějak nepochopila celý děj a význam knihy. A věřte mi, že ani konec vám ho neobjasní. Pro mě tato kniha byla jedna z nejhorších, co jsem kdy četla, a to zejména kvůli zmatenému, nezajímavému příběhu, který je velmi těžké pochopit. Chápu, že to asi také byl umělecký záměr, ale na mě to jednoduše nezapůsobilo.

Hodnocení:

3/10